Charakteristika zpravidla popisuje duševní profil nějaké osoby. U charakteristiky volíme zvláštní hodnotící výrazy, používáme častá přirovnání a rčení k vystižení povahových rysů. Dělíme ji na přímou a nepřímou. Nepřímá charakteristika vyvozuje závěry o člověku na základě jeho jednání v konkrétních situacích; čtenář si sám učiní vlastní představu. Přímá charakteristika pojmenovává povahové rysy přímo. Charakteristika bývá často spojena i s popisem charakterizované osoby (vnější charakteristika). Při psaní charakteristiky se učíme hodnotit lidské jednání, vlastnosti lidí i sebe samého. V charakteristice se uplatňují především přídavná jména, slovesa ve spojení s podstatnými jmény, kterými se hodnotí lidské vlastnosti a jednání.
