Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdo by ji neznal? Ta slavná modrá planeta. Popsány o ní byly stohy papírů, natočeny kilometry filmů a vyprávělo se o ní statisíce příhod. Jedni ji milují a nedají na ní dopustit, jiní se k ní otáčejí zády a nenajdou pro ní hezkého slova. Pro někoho zlý přelud, pro jiného studnice poznání.
Je jen málo míst ve vesmíru, kde můžete spatřit tolik neuvěřitelných kontrastů a protikladů. Vládnoucí rasa Země – lidé – není rasou hermafroditů, jak všude ve vesmíru bývá železným pravidlem, ale dělí se na samce a samičky, jako u nižších tvorů na okolních planetách. Muži, jak si zvykli přezdívat samcům, chodí po světě povětšinou v kalhotách, tedy v suknech látky, dosahujících až na zem a obtočených kolem každé nohy. Ženy, samičky, se kolem nich motají v podobně vypadajícím oblečení, jež je ale obtočeno kolem obou (lidé mají dvě dolní, kráčivé, končetiny a dvě horní končetiny s uchopovací funkcí) nohou, což často brání jejich volnému pohybu. Jsou svázáni zažitými stereotypy, v jejichž odbourávání vynikají především samičky.
Dávné tradice se zde mísí se symboly emancipace doslova na každém rohu. Samička v kalhotách s krátkými vlasy vás nemůže překvapit stejně jako dospělý samec se šperky příslušejícími ženám.
Leckdo ji nazývá planetou hříchu. Pravda, osoby rozdělené vpůli se tu sbližují, nenávidí, milují a vykonávají takové věci se svými chybějícími protějšky a s takovou vášní, že bychom se to styděli jen napodobit, na druhou stranu minimálně stejně se ostýchají, bojí a lhostejně přehlížejí ty ostatní.
Tváří mají lidé minimálně tolik, jako je v našem vesmíru planet. Vystihnout je a popsat by vydalo na několik desítek světelných let. Zkuste napsat výstižný článek o nás. Lidí je desetkrát tolik!