Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na světě je několik lidí, kterých si skutečně vážím a mám k nim úctu. Ať už pro jejich příjemný charakter, ochotu či prospěšné činy. Poněvadž je jich ale skutečně mnoho, vyberu si pouze jednoho z nich - svou babičku.

Má babička se jmenuje Anna Nováková, avšak nejsem si zcela jista, zda by si přála uvádět svůj věk. Podle mne je jí tedy tak akorát. Obývá spodní patro našeho rodinného domku a jsem proto velmi ráda, že se nachází stále nablízku. Potřebuje-li člověk dobrou radu či pomoc v nouzi, může si být jist, že u ní vždy najde pomocnou ruku. Potíže nebere na lehkou váhu, avšak nic příliš nedramatizuje a vždy se nakonec shodneme na nejlepším řešení. Někdy ovšem svou ochotu propůjčuje lidem, kteří si ji nejméně zaslouží a také si vždy urputně stojí za svými názory.

Moje babička je rovněž velice nerozhodná, kteroužto vlastnost jsem zřejmě podědila po ní a až příliš lpí na okolním mínění. Na druhou stranu je velmi ochotná, obětavá, rozumná a ví si pokaždé rady i v takřka neřešitelných situacích.

Mezi její zájmy patří práce na zahrádce, hraní společenských her, počítač, sledování televizních seriálů a četba červené knihovny. Neopovrhne ovšem ani chozením na dlouhé procházky po okolí či hraním stolního tenisu.

Na své babičce oceňuji, že se s ní člověk opravdu nikdy nenudí a i přes všechny životná těžkosti si stále zachovává zdravou mysl a optimistickou náladu.