Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Můj kamarád do nepohody se jmenuje David. Seznámila jsem se s ním v 9. třídě na koupališti. Tehdy přišel i s mou kamarádkou a svým starším bratrem. Hned po prvních slovech s ním jsem věděla, že jsme si padli do noty.
Na první pohled je to sympatický klučina vyšší hubené postavy se zářícím úsměvem na všechny strany. Delší, rovné, světlehnědé vlasy mu občas spadávají přes čelo do studánkově modrých očí, a proto si je vždy jen ležérním pohybem ruky upraví zpět. Nemá příliš svalnaté tělo, spíše jak se říká: "Je to samá kost a kůže." Ale i přesto má velkou sílu. Tu jsem poznala, když jsem ho lechtala a on se bránil.
Rád se prohání po kopcích na kole, a tak nelze přehlédnout vypracované svaly na nohách. Má rád nejen adrenalinovou jízdu na kole, ale po svém dovršení 18 let a získání řidičského průkazu s vlastním automobilem svou touhu po adrenalinu občas tedy uspokojuje i rychlou jízdou na vedlejší cestě u nich ve vesnici. Prostě má rád auta, a tak se není čemu divit, že navštěvuje Střední odbornou školu COPT v Kroměříži.
Nemá mnoho přátel, ale já si myslím, nemít ho za kamaráda by byl hřích. Není pro mě jen obyčejný kamarád, se kterým mám jen dobrou náladu a bavím se, ale je pro mne mnohem víc. Je to opora, na níž se můžu kdykoliv spolehnout. Mám ho prostě ráda, jelikož dokáže pochopit a poradit, když mě něco tíží či mám problémy, avšak sranda pro něj také není cizí slovo. Nejednou mi pomohl a já jsem mu za to vděčná. Tak to je on, můj kamarád do nepohody.