Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pan Rybář je postavou z povídky Hastrman, jež byla zaznamenána v knize Povídky malostranské. Jejím autorem je Jan Neruda.

Lidé mu říkali Hastrman, jelikož měl rád moře, chodil tak oblékán a pro jeho jméno pan Rybář. Bydlel u své neteře a její rodiny v Hluboké cestě s vyhlídkou na Petřín. Jakmile spatřil nějaké cizince, kteří zahýbali na Hradčany, pokaždé se vydal za nimi a rád si s nimi povídal.

Postavy byl malé a hubené. Obličej měl suchý, špičatý s trvalým úsměvem. Vlasy už mu rostly šedivé a byly pevně stažené do cůpku. Tento účes byl jeden z posledních svého druhu v Praze.

Nosíval docela výrazné oblečení, zelený frak se zlatými knoflíky, bílou vestu, černé spodky po kolena a punčochy barvy čerstvě napadaného sněhu. Na nohách měl obuty staré, velké a popraskané kožené boty. Jeho dalším charakteristickým znakem byl cylindr, který držel stále v ruce.

Pan Rybář pevně věřil ve svou sbírku drahokamů, tedy ve své bohatství. V tomto smyslu byl tedy "věřící" člověk. Byl vlastně i cílevědomý a uvědomělý. Po zjištění, že jeho diamanty jsou bezcenné, však všech svých pozitivních vlastností pozbyl. Stal se z něj smutný člověk. Z depresí ho vyvedl až jeho příbuzný s tím, že i na zlém je něco dobrého. Příbuzní v něm viděli především dobro a byl tak bohatý ne materiálně, ale mentálně.

Zprvu bylo pro mě trochu obtížné si na pana Rybáře udělat svůj vlastní názor. Povídku jsem přečetla ještě několikrát a pak mi konečně došla podstata příběhu - i když přijdete o hmotné bohatství, zůstane vám bohatství duchovní; vlastnosti, pro které si vás ostatní budou vážit a zůstanou s vámi až dokonce vašeho života...
Dále si myslím, že popsané vlastnosti hlavního hrdiny této povídky (i jejich změny v čase) jsou ukázkovým vývojem postavy.