Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Postava doktora Heriberta byla zaznamenána v knize Povídky malostranské od Jana Nerudy. Byl to ale lékař, který se po smrti svého otce zřekl své profese. Byl postavy malé a hubené. Jeho modré oko bylo jaksi plno ostychu, jako oko kopnutého psa. Tvář si nechal zarůst světlehnědým vousem. Zarostlá tvář byla tehdy považována za něco neslušného. V zimě nosil šedivý mlynářský kabát. Jeho hlavička zapadala pod soukennou čepicí hluboko do límce z bavlněného astrachánu. V létě, když měl šedivý kostkovaný lehký šat nebo ještě lehčí plátěný šat, hlavička se mu kývala jakoby na slabé šťopce. Doktor Heribert by měl dost přízně, kdyby jen chtěl. Po smrti jeho otce k němu chodili nemocní lidé, ale on chudého ani bohatého neléčil. Byl to prazvláštní člověk, podivín. Pomalu ztrácel důvěru u lidí a sám k lidem důvěru také nechoval. Později se mu začali dokonce posmívat. Pan Heribert nikoho nepozdravil, pozdravem nikomu neděkoval. Zdálo se, že o lidi vůbec nestojí. Když šel po ulici, vypadalo to, jako když vichr zvadlý list honí sem a tam. Po ulici chodil vždy tak, aby byl od ostatních vzdálen alespoň na dva kroky. V létě zacházel do sadů na Mariánských hradbách a sedal si s knihou v ruce na nejodlehlejší lavici. Když si k němu někdo přisedl a začal na něj mluvit, doktor Heribert sklapnul knihu a odešel beze slova. Pak už se u něj přestali zcela zajímat. Ani žádná žena se o něj nestarala. Byl samotářský a uzavřený do sebe. Později si vysloužil přezdívku "doktor Kazisvět".