Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V životě mě ovlivnilo mnoho lidí, někteří více někteří méně. Pokud mám psát o člověku, který mě ovlivnil nejvíce, pak budu psát o mém otci. Tátovi bude letos 43 let, žije s námi ve spořádané rodině a pracuje jako ředitel jedné pobočky firmy na zpracování sýrů. Původně si přál stát se architektem, ale úraz v mládí, při kterém si poškodil zrak, mu to nedovolil. Stal se tedy sýrařem a myslím, že si svou práci zamiloval.
Táta je na první pohled klidná povaha. Většinu problémů řeší klidně, pomalu a racionálně. Svým klidem občas rozčílí mámu, která se pak rozčiluje za oba. Myslím, že jeho klid je mnohem lepší než mámino mnohdy zbytečné křičení. Ale abych nepsal jen o řešení problémů. Táta je tak trochu i kutil. Když vidí v reklamě nějáké zařízení na zahradu, tak si to jde prohlédnout do obchodu a pak se pokouší vyrobit si něco podobného. Většinou se mu to nepovede, tak jak by chtěl. Nejhůře asi dopadl jeho kypřič půdy. Nejen, že si málem ublížil sám, ale ještě ohrožoval i nás přihlížející. Nakonec si radši vzal rýč a zahrádku zryl starým dobrým způsobem. Zřejmě některé situace chce vyřešit pod heslem: "Proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě."
Na lidi ve svém okolí je hodný. Vyplívá to z jeho klidné povahy. Ale když už ho někdo rozčílí, tak to stojí za to. Mně se to naštěstí už dlouho nepodařilo. Tátovi podřízení o něm říkají, že je "měkkej". Už jsem byl u táty několikrát na brigádě a toto tvrzení mohu jedině potvrdit. Na to, že je táta ředitel, tak si moc na velkého pána nehraje. Někdy dělá možná až zbytečné ústupky, jen aby vyhověl podřízeným. Táta je totiž bezkonfliktní typ. Sám žádné konflikty nevyvolává, ale vždy se k nějakému přichomýtne.
Do přírody nikdy moc nechodil, ale od té doby co máme psa je to jiné. V létě si vezme píšťalku, kousek staršího sýra a kolo. Takto vyzbrojen se vydává s naším Coudym na dlouhé výlety po okolí. Protože se narodil a vyrůstal na Moravě, tak to tady moc nezná. Ale s Coudym už poznali velký kus světa. Když vypráví o místech která poznal, ale která já již znám moc dobře, připadá mi, že se v něm probouzí jeho dětská duše. Určitě je v takových chvílích stejně šťastný jako já.
Táta rozhodně není žádný extrémista. Všechno co dělá, dělá tak, jak se to dělat asi má. Nic nepřehání, ale ani nic nezanedbává. Má rád pořádek a když všechno funguje tak jak má. Po svém tatínkovi, mém dědečkovi, zdědil mnoho. Klidnou povahu, šeď do vlasů, statnou postavu, (i když možná menší vzrůstem), veliký pasivní zájem o sport a mnohé další. Ale i přesto je táta jedinečný.
Mě ovlivnil svou klidnou povahou. Tu bych po něm chtěl zdědit, stejně jako ji zdědil on po svém otci. Ale více mě asi ovlivnil jeden jeho čin z roku 1994. Tehdy nám koupil počítač a začal nás učit pracovat na něm. Později jsem zjistil, že mne toho naučil snad více než sám uměl. Dnes už učím spíš já jeho, ale to je dáno vývojem. Táta mě však naučil i jiné věci než práci na PC. Naučil mě jezdit na kole, společně s mámou mě naučili chodit, mluvit, psát, počítat. Naučil mě jak se zachovat v různých situacích. Naučil mě být člověkem. Jsem rád, že nejsem dítě z rozvrácené rodiny. Nedovedu si život bez táty představit.