Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pan Vojtíšek je statný muž, který svým vzhledem předčí spoustu "obyčejných" mužů svého věku. A snad i tato postava mu pomáhá k tomu, že by mu jeho věk nikdo nehádal. Jeho obličej září, kdykoli se na něj podíváte, jako by byl něčím natřený, tak moc se leskne. Ve svém věku má zajisté nárok na bílé hedvábné vlasy a plešku. Z jeho modrých očí se dá vyčíst upřímnost. Vojtíšek si zakládá na čistotě a pořádku, oblečení má sice zaplátované, ale vždy tak, aby to nebylo na ostudu. Většina žebráků chodí neupraveně a s dlouhými vlasy a fousy, ale to není případ našeho pana Vojtíška. Ten je vždy čistý a nemůže být nařčen z nějakého nevkusu. Měkký hlas na něm prozrazuje jeho klidnou, rozvážnou a nevtíravou povahu.
Snad jediný zlozvyk, o kterém se dozvídáme, je kouření tabáku, řekla bych, že jeho tabatěrka z březové kůry je jeho nejcennějším pokladem, který při sobě neustále nosí.

Opravdový člověk, čestný, poctivý nikdy nepropluje životem jako ryba vodou. Vždy se najde někdo, kdo se o "dobrého" člověka postará, však neříkám už jak.
Už spoustu let patřil pan Vojtíšek neodmyslitelně do vesnice, nikomu nevadil, s nikým se nehádal, nepoutal na sebe pozornost, nepáchal prostopášnosti. Chodil světem jako muž s otevřeným srdcem.
Řekneme si, vypadá velmi zachovale, kolik mu asi může být? Osmdesát let už se prochází po světě a nikdo neví, jak dlouho se živí žebráním. Nikoho příbuzného na světě nemá. Je pro místní jako by se nikdy ničím neživil, nikdy nic jiného nedělal. Měli ho rádi a dobře s ním vycházeli. Nikdy mu nedělali naschvály a když přišel pro jídlo, věděl, že hladový se vracet nebude. Pro mnohé lidi to totiž ani nikdy nebylo jinak, znají pouze zdravě vypadajícího, neušpiněného a slušného muže, který denně obchází ve svém šedivém kabátě a modré čepici Malou Stranu.
Však jak velkou potíž mu osud nadělil v podobě Miliónové báby, to nikoho nemohlo ani ve snu napadnout. Vojtíšek nic neprovedl, přesto byl souzen. Snad i všemi, nikdo se ho nezastal. Dostával obrovské rány, lidé mu nevěřili, jeho jediný zdroj živobytí mu teď upadl do hluboké propasti a nemohl se vrátit. Vojtíšek je slabý na to, aby do té velmi příkré jámy vlezl a svou obživu tak získal zpět. Projevuje se jeho sklíčenost. Všichni (nebo velká většina), kterým věřil, ho zradili. Neměl nikoho, smutek zavládl v jeho životě a Vojtíšek odešel do ústraní, kde nakonec skončil svůj život, sám - člověk kdysi tak oblíben.