Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když pohlédnu do zrcadla, vidím tam patnáctiletou dospívající dívku, sebe. Co se mého vzhledu týče, mám světle kaštanové vlasy. Polodlouhé, lehce zvlněné se linou až k lopatkám. Jsou hodně prostříhané, aby byly lehké jako peříčko a na mém poměrně nízkém čele si čas od času bloudí moje odrostlá ofinka, většinou ji však nosím sepnutou, nebo za uchem. Pod mým klenutým obočím se dívám na svět svými modrozelenými kukadly ověnčenými dlouhými řasami, které si zvýrazňuji černou řasenkou. Co bych vytkla svému obličeji? Asi svůj dlouhý nos. Ale co se dá dělat, mám ho po svém tatínkovi. Když pokračuji ještě o trochu níže, zastavím svůj pohled na svých krásných plných rtech s úsměvem ve tvaru znaku Nike. Za mého dětství se mi za to ostatní děti smály a já kvůli tomu i plakala, ale teď už jsem si na to zvykla a smířila se s tím, i když je fakt, že mi to docela vadí. Na druhou stranou se alespoň něčím liším od ostatních. Dále vidím svá poměrně široká ramena a štíhlý dlouhý krk, úplně jako ta žirafa. Když jsem však ještě závodně hrála volejbal, hodily se mi mé dlouhé ruce. Krásně jsem dosáhla až nad síť a mohla perfektně blokovat, nebo dávat smeče. Ráda se někdy pochlubím svými dlouhými a štíhlými nohami, jako pštros. Kéž bych uměla běhat tak rychle jako on. Jsem mu občas podobná i svou povahou, protože bych někdy nejradši schovala hlavu do písku, například ve škole, když se má psát test, o kterém jsem nevěděla, nebo mě někdo vyvolá ke zkoušení, když jsem se zrovna na tu hodinu neučila. Protože jsem nervózní typ, dokážu udělat i chyby, které bych za normálních okolností neudělala. Škola je teď pro mě to hlavní, ale mám z ní občas deprese. Nestíhám se učit, je toho hodně. I přesto ji navštěvuji ráda, už i proto, že jsem si tu našla nové přátelé. Ze začátku jsem byla sice tišší než všichni ostatní, ale taková prostě jsem. Mám ale i dobré vlastnosti, mezi které bych zařadila například svoji obětavost, upřímnost a trpělivost. Nerada vidím někoho se trápit, a tak se mu za každou cenu snažím co nejvíce pomoci. Ale to asi každý. Myslím, že jsem obyčejný člověk, který má své dobré i špatné stránky. Svůj sloh bych zakončila slovy: "Nikdo není dokonalý."