Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Rozhodla jsem se pro charakteristiku své maminky, která byla nejdůležitější osobou v mém životě. Před osmi lety podlehla těžké nemoci, ale vzpomínky navždy zůstanou.

Na fotografii přede mnou vidím ženu středního věku. Je vyšší plnoštíhlé postavy. Vlasy jsou hnědé, vlnité, nakrátko ostříhané. Z oblého obličeje na mě hledí čokoládové oči. Pod nosem se rýsují úzké rty a brada je mírně zakulacená. Dodnes mám po mamince schované zlaté náušnice ve tvaru dvou propletených kroužků, které vždy zdobily její drobné uši. Pamatuji si dlaně plné mozolů od těžké práce, které i přes jejich hrubost uměly něžně pohladit. Vždy jsem obdivovala maminčiny pěstěné nehty, ošetřované pouze bezbarvým lakem. V mých vzpomínkách má na sobě hnědožlutou zástěru nebo černou sukni a bílý svetr, který jsem jí dala k narozeninám.

Má maminka již na první pohled působila sympatickým dojmem. Mezi přáteli byla velmi oblíbená. I přes své velké starosti byla často pro mnohé z nich zpovědní vrbou. Trpělivě každého vyslechla a poradila. Dodnes mě trápí, že jsem se mamce nesvěřovala více, jelikož její rady byly nad zlato. Mezi maminčiny přednosti také patřila laskavost, obětavost, spolehlivost, skromnost. Vděčnějšího člověka jsem snad dosud nepoznala. Přesto, že neměla na růžích ustláno, dovedla se radovat z každé hezké chvilky, kterou jí život přinesl. Ve všem špatném našla pokaždé i něco dobrého. Občas jsem žasla, jak je pracovitá. Chodila do zaměstnání i se zlomenou rukou. Vařila na základní škole, takže její výborné kuchařské dovednosti měli možnost ocenit jak žáci tak učitelé. Především na znamenitou rajskou omáčku se nedá zapomenout.

Maminka byla vášnivou čtenářkou. Skoro každý týden jsme spolu chodily do knihovny. Nejraději měla detektivky a bestselery. Vzpomínám si, že jsem tenkrát napočítala v její čtenářské průkazce přes tisíc vypůjčených knih, které přečetla během čtyř let. Když se někdy potřebovala odreagovat jinak než četbou, zašla si s tátou na taneček. Při country muzice se vždy pěkně pobavila.

Každý člověk má samozřejmě i své záporné stránky. Stejné to bylo i u maminky. Občas, když její míra trpělivosti přetekla, uměla se pořádně rozzlobit. V těchto chvílích jsme raději se sestrou utekly do pokoje. Mezi největší maminčinu neřest patřilo kouření. Tento zlozvyk se jí stal také osudným. V roce 1998 zemřela na rakovinu plic.

Moje maminka byla pro mne ten nejmilejší a nejmoudřejší člověk na světě. Snažím se být svým dětem tak dobrou matkou jakou ona byla mně.