Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Výběr učitele, o kterém jsem se rozhodl psát, je minimálně dosti překvapující. Po dlouhých úvahách koho vybrat, jsem si nakonec zvolil vyučujícího, kterému se nebudu muset při předávání této práce dívat do očí a od kterého se případně nemusím bát zloby nebo bolestivé odplaty (tedy alespoň doufám). O to je můj výběr překvapivější.
K vyučující, kterou jsem se rozhodl charakterizovat, mám takový zajímavý vztah:
Na jednu stranu ji vnímám jako velice dobrého pedagoga, který svému předmětu opravdu rozumí, umí ho dobře podat a co do chování k žákům, bych ji zařadil mezi "lidi". Těžko se to vysvětluje, ale zkrátka co do stylu komunikace si člověk může být jistý, že s ní může jednat jako s normálním člověkem, svoje věty nemusí zbytečně zaobalovat do jakési "školní terminologie", ale může přesně říct, co si myslí, čemu nerozumí a podobně. Na druhou stranu, ona se s námi taky moc "nemaže" a mluví s námi "česky", takže pokud se jí něco nelíbí, nedělá z člověka hlupáka, nezdržuje zbytečnými dvojsmysly a na rozdíl od některých jiných učitelů nemá problémy posadit člověka s pětkou se slovy: "Boubíne, seš uplně blbej, vypadni!" Na druhou stranu, v případě, že vidí snahu, je schopná i říct: "No, moc ti to nejde, tak se to douč, dneska tě známkovat nebudu, vytáhnu si tě zejtra."
Tím se dostáváme k druhé straně mince - tato vyučující je moje Nemesis. Moje nejhorší noční můra. Učí totiž předmět, ze kterého dostávám tik do oka, ze kterého mám panickou hrůzu a se kterým jsem vždycky bojoval a nadále i bojovat budu. Totiž matematika, kterou PaedDr. Monika Kubátová (pozn. redakce: jméno bylo změněno) vyučuje, i přes technické zaměření této školy, kterou jinak poměrně v klidu zvládám, je předmět, který jde absolutně mimo mé chápáni a který je mi naprosto "proti srsti".
Dále bych o paní učitelce mohl napsat: Za svou přímočarost a pohodové jednání po třídě požaduje tři věci: kázeň, snahu a znalosti. V případě nekázně je od přírody vybavena velice silnou zbraní - abnormálně výkonnými hlasivkami, se kterými i podle jejích slov "...jinak zařvu tak, až spadne škola...", dokáže opravdu zázraky. Jak je na tom s demolicí budov těžko říct, tuto schopnost na nás ještě nepoužila, ale stačí už jen fakt, že dokáže utišit i naši třídu, což je věc, kterou u nás na škole svede jen několik vyvolených. Pravda, nejen silou, ale i obsahem svých slov nás dokáže umravnit, takže by se dalo říct, že má u nás ve třídě všeobecný respekt. Je zkrátka dosti "od rány", což se mi na ní líbí. V případě neznalosti při hodině je jasné, jak člověk dopadne. Ale o přestávkách je vždy ochotna se studenty vyřešit jejich drobné nedostatky a neznalosti. Avšak na druhou stranu, při delší absenci, jak jsem již díky prodělané mononukleóze již pocítil, se člověk musí dost otáčet, aby si sehnal doučování. Paní učitelka je totiž hluchá ke všem prosbám o mimoškolní doučování a to i přes váhu finančního uplácení, na což normálně většina matikářů slyší. Ale zatím jsem úspěšně dospěl až do třetího ročníku (a doufám, že tím nekončím). Můžu si vlastně stěžovat?
Jen v poslední době s jejím předmětem poměrně dost válčím, jelikož v něm začíná poměrně hodně přituhovat. Ale jak jsem již avizoval předtím, je to dáno spíš mojí přírodní "anti-matematickou" bariérou, kterou by bylo těžké překonat absolutně pro kohokoliv.
Vzhledově je paní učitelka velice sympatická dáma. Věk raději z bezpečnostních důvodů neodhaduji. Odhad totiž spadá do vědy matematické a díky němu mám již tak dost problémů. Proto svoje štěstí pro jistotu nebudu znovu pokoušet.
Má nakrátko střižené blond vlasy, chodí vždy stylově a moderně oblékána.
Celkově patří paní učitelka Kubátová do skupiny lidí, kteří jsou mi sympatičtí a které mám v jistém slova smyslu rád, ale vidím ji vždycky strašně nerad.