Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zlatá naše babička opravdu je, a to nejen díky tomu, že má zlaté zuby. Žije na samotě v horách. Nejbližší civilizace se od ní nachází poměrně daleko, navíc jde vesměs jen o takové sezónní chalupáře, takže jistě chápete, že se sedmdesátileté stařence nevyplatí tuto strastiplnou cestu podstupovat. Možná proto se jejím nejlepším společníkem stal pes. Této skutečnosti přisuzuji fakt, že je babička neskutečně upovídaná, neboť musí mluvit za dva.

Dalším důsledkem jejího bydliště je silný vztah k přírodě. Zná prakticky všechny bylinky a je schopná je skoro všechny dát do salátu. Zároveň jsem ale zjistila, že babička téměř předběhla dobu, protože její vločkové, rýžové či kuskusové snídaně a saláty všech druhů jsou dnes mezi lidmi čím dál oblíbenější.

Každý den cvičí a opravdu hodně čte. Zbytek dne tráví péčí o svůj domov. Spousta lidí by se asi divila, proč tedy na její podlaze bývají všude šlápoty od psa a rozhlodané klacíčky, ale kdo vlastní čtyřnohého (ne)přítele, dá mi jistě za pravdu, že to jsou drobné nedostatky, kterým se často nelze vyhnout. A jako domov se navíc jistě dají počítat i všechny záhony a louky, jež chaloupku obklopují a jsou babiččinou největší chloubou.

Možná díky životnímu stylu je babička jednou z nejvýznamnějších a nejsečtělejších osob, co znám, a velice si jí vážím.