Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Chci se zmínit o mém skvělém příteli. Tentokrát to není kůň, ale kocour. Dostal jméno Zrzek. Nosí ho díky svému rezavému zbarvení.
Zrzka jsme si vzali jako nalezence, tudíž nemůžeme s přesností určit jeho věk.

Jeho vizuální vzhled je jednoduchý - představte si tygra, nikoli ovšem s černými pruhy. Proužky má pouze o něco tmavší nežli svou srst. Jedinou jeho zvláštností jsou bílé lemy okolo tlapiček.

Velký je přibližně jako králík, tedy dosahuje spíše menšího vzrůstu. Jeho délku nedokáži odhadnout, zato váhu ano - váží přes čtyři a půl kila, prostě obr.

Říkám mu kočka vítací. Pokaždé, když přijdu ze školy, už trpělivě čeká na botníku, aby mě přivítal svým mňoukáním. Dokud ho nepohladím, tak se ho nezbavím. Udivuje mě, jak společenský a přátelský tvor to je.

Co se týče jídla, má ohromný apetit. Pamatuji si, že svůj jídelníček si jednou přilepšil i olivou, připravenou na maminčin salát.

Lepšího společníka si nemůžu snad ani přát. Když je mi smutno či mě něco bolí, lehne si vedle mě a konejšivě vrní. Zkrátka takový náš domácí doktor.

Nerozumím, proč mají lidé předsudky proti černým či rezavým kočkám. Já osobně miluji všechny a nikdy se toho mého zlatíčka nevzdám. Nedokážu si představit život bez něj!