Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Čas od času si takhle vyjdu do lesa, pokud je počasí odpovídající, a užívám si plnými doušky přírodu. Mnohdy tam potkám myslivce Kosáka a prohodím s ním řeč. Je to milý člověk a pro les chce jen to nejlepší. Bez problémů bych ho dovedl i popsat.

Pokaždé nosí takový malý klobouček tmavě zelené barvy, starý kabát stejné barvy, vybledlé hnědé kalhoty a ošoupané černé holiny ještě z války. Kůži má drobek snědší, protože se prý narodil v Římě. Kromě vrásek na tváři je i zajímavé mateřské znaménko u nosu - bradavice. Vousy nemá žádné, ba ani vlasy, to bude způsobeno jeho stářím. Vždyť už mu je 65 let, jak sám povídal.

Zvířata mají k němu úctu a v podstatě ho berou za jednoho z nich. I pytláci se ho obávají, hodně z nich už dostalo pokutu díky panu Kosákovi. Asi proto jsem už dlouho nezahlédl nějakého pytláka. Také rád povídá historky.

Například když ho jeho praotec, po kterém zdědil své boty, zachránil před fašisty útěkem na moře. Rodiče bohužel zahynuli při přestřelce mezi spojenci a fašisty. Se svým dědou se plavil několik měsíců, než dorazili do Ameriky. V devatenácti dostal dopis z České republiky, že jeho bratr zemřel, od války o něm nic nevěděl, tak se tedy dostal do ČR a už tu zůstal. Tak tohle jsem se od něj dozvěděl.

Abych to tedy shrnul, pan Kosák je prostě dobrý hajný a i znamenitý přítel, ale každého, kdo si ho znepřátelí, předem lituji.