Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jako dítě jsem měla zvláštní přání ohledně mé budoucnosti. Vždy jsem si přála dělat to, co zrovna v tu dobu dělala má máma. Mamka pracovala v cestovní kanceláři, já chtěla taky, máma pracovala na výletní lodi, já musela taky. Jak šel čas, začala jsem poznávat svět a uvědomila jsem si, že je tolik povolání, která by mě lákala a já si nemohla vybrat. Našla jsem ho teprve nedávno, v rozhovoru s panem Ivem Mitáčkem, mluvčím profesionálních hasičů ve Zlínském kraji.

Každá práce má své výhody i nevýhody. Nikomu by nebylo příjemné být v noci probuzen, protože se někde něco stalo. Tiskový mluvčí musí být stále připraven a ve střehu, neboť nikdy nemůže vědět, na co přesně se ho reportér zeptá. Stačí jedna špatná formulace, slovíčko, výraz a už vás lidé podezřívají a nevěří vám.

Dobrých mluvčí je v Česku málo, jsou skvěle placení, protože zaměstnavatelé vědí, za co je platí. Je rozdílné pracovat v soukromém sektoru nebo v krizovém řízení. Ve firmách mluvčí kličkují, vyhýbají se přímým odpovědím, tak trochu i lžou. U hasičů člověk musí mít znalosti, zkušenosti a být vždy připraven. Nestačí jen kroužit kolem problému, zde musí jít člověk do hloubky a šetrně vysvětlit kde, kdy, k čemu došlo a jaké bude řešení. Lidé musí člověku důvěřovat a on musí vědět naprosto jistě, co dělá.

Určitě zde nejde o nudu a stereotyp. Před každým výstupem se mluvčí musí připravit, vytušit, na co se ho tak reportéři mohou ptát, protože v jediné odmlce může být znát nejistota. To je obrovská chyba a těch se mluvčí musí vyvarovat, může to znamenat i konec kariéry. Není nic horšího, než když informace z úst mluvčího vyjdou jinak, než jak je chtěl vyjádřit.

Kariéra tiskového mluvčího může být velmi krátká, člověk musí mít talent, být tak trochu herec a scénárista v jedné osobě.
Možná je to zvláštní, třeba se to ještě změní, ale je krásné si představovat život takový, jaký by si ho člověk přál.