Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Moje maminka, ta nejhodnější osoba na světě, mi od malička byla psychickou i fyzickou oporou. Byla mým vzorem i životním učitelem. Starala se o mě jako nikdo jiný. S ní jsem se cítila jako ta nejbohatší a nejšťastnější holčička na světě.

Vždy se mi na ní líbily kaštanové vlasy s jemným melírem a její milý výraz ve tváři, který mne pokaždé ujistil, že je vše v pořádku.
Máma má štíhlou postavu a je o něco vyšší než já. Její modrozelené oči jsou laskavé, připomínají mi potůček, jenž se pomalu přelévá po oblázcích.

Hlas, kterým ke mně promlouvá, bývá klidný a laskavý. Za zmínku stojí i její zpěv, jenž mě pokaždé velmi ohromí.
Maminka pracuje jako účetní v pětihvězdičkovém hotelu a ve volném čase ráda aranžuje a vytváří dekorace do našeho domu.

Při psaní této slohové práce jsem přemýšlela, co je na mamce to krásné. Došla jsem k následujícímu závěru: Má maminka je dobrosrdečná lidská bytost, jež se vždy rozdá pro ostatní. Dokáže udělat pro mě cokoliv, aniž bych to čekala. Vždy mi pomůže, mám-li nějaký problém a potřebuji-li se s něčím svěřit. Oplývá smyslem pro humor, který jsem po ní podědila. Díky ní se cítím jedinečná.
Když jsem byla malá, myslela jsem si, že je má maminka nejhezčí ze všech maminek na světě, a myslím si to pořád!
Díky mami, že tu pro mě jsi každý boží den...