Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tato literární postava byla zaznamenána v knize Povídky malostranské, jejímž autorem je Jan Neruda.
Doktor Heribert byl lékařem, který neléčil "pranikoho a praničeho". Měl by dosti přízně, kdyby byl chtěl. Po smrti jeho otce přenášeli churaví důvěru svou na něho, ale ať přišel bohatý, nebo chudý, on nevyslyšel žádného a nešel nikam.
Tato důvěra jednou přestala a okolní obyvatelé ho začali považovat za něco takového, čemu se říká zkažený student a později s mu i posmívali: "Ah doktor, ano, ani kočku bych mu nesvěřil..." Jemu to ale nevadilo. Zdálo se, že vůbec o lidi nestojí. Nikoho nepozdravil, pozdravem nikomu neděkoval.
Byl postavy skoro malé. Modré jeho oko plné ostychu připomínalo oko kopnutého psa. Tvář měl světlehnědým vousem zarostlou. V zimě, když měl na sobě šedivý mlynářský kalmuk, zapadala hlavička pod soukennou čepici hluboko do límce z bavlněného astrachánu. V létě chodil ve čtyři hodiny ráno do sadů a zasedl s knihou v ruce na lavici. Stalo se, že si k němu někdo přisedl a začal na něho mluvit, on však zavřel knihu a odešel.
Jednoho dne se přihodilo, že Heribert se vracel z procházky a viděl pohřební průvod. Pohřbívali pana Schepelera. Doktor Heribert se postavil vedle rakve, ta najednou sjela k zemi a víko s rachotem odskočilo. Jaksi mimovolně se Heribert chopil svislé ruky od mrtvoly. Potom vztáhl svoji ruku a rozevřel víčko pravého umrlcova oka.
"Pozor," vzkřikl doktor, "ten muž není mrtev!" A opravdu se potom dokázalo, že muž ještě neskonal.
Pan Heribert byl dle mého názoru prapodivný člověk, neboť se o nikoho nezajímal. Ocenit na něm musím alespoň to, že byl výborným doktorem.