Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z prvního dne na střední škole nezapomenu chůzi jedné afektované slečny. Vplula do třídy se značně ladnou chůzí, našpulenými rtíky a nóbl výrazem.
'Kdo to je?' kolovalo mi v hlavě. 'Nejspíš nějaká namyšlená dámička...'

Když tu na mě poprvé promluvila, a já si hned jen tak pro sebe musela říct: 'Tak s tebou si asi rozumět nebudu.'
Postupem času jsem ale poznala, že je vlastně docela fajn.

Na její věčné poznámky o tom, že je strašně nešťastná, protože ji nikdo nechce, obracím vždy oči v sloup. Za její sněhurčinu tvářičku by přitom dalo dalších "x holek" kopec zlata. A vlasy, věčně poletující a černé jak havraní křídla, má dlouhé až do pasu. Jen oči obtažené černou linkou se na vás občas zahledí pohrdavým výrazem.

Její slabost k dobrému jídlu je občas vtipná.
"Tak co dieta?" popichujeme ji nezřídka.
"Ale, dieta je v pytli," odpoví s výrazem, jako by se právě zhroutil svět.

Téhle holce zkrátka musíte přijít na jméno. Naučit se ji brát takovou, jaká je. Občas trošku "hloupoučká" a naivní, jindy přemýšlivá a chytrá. Najít si k ní cestu chce trošku času. Jsem ráda, že jsem si ji nezaškatulkovala tak jako spousta jiných lidí ze třídy. Myslím, že kdykoliv se v budoucnu vrátím v čase na střední školu, navždy mi utkví v paměti.