Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Spisovatel a básník Jan Neruda, autor šesti básnických sbírek a několika svazků povídek, napsal knížku Povídky malostranské. Jednou povídkou je i Hastrman. Pod hlavním hrdinou si jistě všichni představíte vodníka, ovšem není jím vodník ani hastrmanský, nybrž pan rybář. Tento pán bydlel v Turnově, ale přestěhoval se za svojí neteří do Prahy na Malou Stranu. Lidé ho považovali za vzdělaného, moudrého a moc hodného člověka. Byl vždy zdvořilý, čemuž také napovídal jeho pevně svázaný cůpek na temeni hlavy; cůpek býval tak pevně svazaný, že se ani nepohupoval ze strany na stranu. Nesmíme také zapomenout na černý cylindr, který na hlavu nikdy nenasadil. Nosil ho vždy v ruce podél těla. Ale na první pohled by nás jistě zaujal jeho douhý zelený fráček, na němž měl přišité velké zlaté knoflíky. Pod černými spodkami se šouraly dva velké střevíce. Pan Rybář nechodil jenom výstředně oblékán, i jeho chování bylo zvláštní. Když někoho zdravil, vyzdvihl ukazováček pravé ruky do výše a jemně hvízdl. Jakmile spatřil cizince, jak jdou na Hradčany, vždy šel za nimi a opět jemňounce hvízdl: "Ďjo moře, proč nebydlíme u moře." Pro jeho fráček a pro to moře si vysloužil přezdívku HASTRMAN! Zvláštní a odlišná byla i jeho chůze, nad kterou se lidé často podivovali. Vyprávělo se, že pan Rybář je úžasně bohatý, ani ne tak z držení množství peněz jako z vlastnictví drahokamů. Údajně měl skříň plnou drahokamů. Hastrman se chtěl dozvědět, jakou cenu mají, a proto se šel zeptat do domu Žambrackého, kolik by mohl dostat za takový kamínek. Pán ho ovšem moc zklamal, protože se pan Rybář dozvěděl, že kamínky, na nichž si tak zakládal, nemají žádnou ceny. Myslil si, že ho lidé nebudou mít rádi, když nebude mít peníze, ale v tom se moc spletl. Lidé ho neměli rádi pro peníze, nybrž pro jeho chování a také pro jeho odlišnosti.