Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V následujících řádcích bych ráda představila svou babičku z Prahy. Je to žena, které si vážím, ale ne proto, jaká je, ale čeho dosáhla. Je to osoba vůdčího typu, která si jde - jak se říká - za svým cílem "i přes mrtvoly". Vypracovala se do vysokého postavení, práce je pro ni nezbytnou součástí jejího života. S manželem vychovala dceru Zdenu. Nyní je jí sice už 75 let, ale stále pracuje. Je zaměstnána v Botanickém ústavu ČSAV. Její osobní život je však dosti prázdný. Nezbývá jí totiž mnoho volného času. Přátele sice má, vídá se s nimi, ovšem ne moc často. Rozhovory s ní bývají krátké, většinou dosti výstižné. Když mluví, má výrazný hluboký hlas.

Je to žena středně vysokého vzrůstu, vždy chodí vzpřímeně a "pyšně". V mládí měla dlouhé tmavé vlasy, dnes je má krátké, postříbřené s šedým odleskem. Svýma zelenýma očima se rozhlíží na svět a její vrásky v obličeji ukazují jakousi vnitřní nespokojenost. V očích hledám porozumění a pochopení, leč nenacházím. Krátký nos a malá ústa rýsují kulatý obličej. Uši i vysoké čelo jsou schované pod vlasy.

Bydlí ve velké perníkové chaloupce zvané panelák. Není rodilá Pražačka, ale v Praze si rychle zvykla. Praha - město uspěchaných, stejně tak i ona - stále někam pospíchá. Má vysoký plat a není zvyklá šetřit. Myslí si, že peníze hodně znamenají. Tuhle myšlenku nemám ráda, často ji za to odsuzuji. Je zvyklá rozkazovat a mít podřízené. Občas to praktikuje i v rodině.

Obléká se dosti výrazně, nosí halenky a vždy černé kalhoty. Když jde ven, obvykle nosí výstřední klobouk. Sluší jí to.

Mezi její koníčky patří převážně umění a jazyky. Není zvyklá vařit (obvykle chodí do pracovní jídelny či restaurace), od doby, kdy se přestěhovala do Prahy, zahrádku nemá, ale myslím, že po ní ani netouží. Vždy říká, že jí stačí těch pár kytek v bytě.

Měla sestru, ale ta bohužel umřela jako malá.

Vystudovala Přírodovědnou fakultu Univerzity Karlovy a v podobném oboru pracuje stále. Nikdy nemluví o létech ze studia ani o manželovi (mém dědečkovi), který zemřel před 17 lety na rakovinu. Měl velmi smutný život. Zůstala mi po něm jen jedna památka - fotografie, kde mě drží v náručí jako malé miminko.

Babička není mým velkým vzorem a ani toho nemáme mnoho společného. Nechci být jako ona, ale svým způsobem dokážu najít věci, kterých si na ní vážím.