Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• charakteristika vysněného kluka (formou deníkového zápisu/vypravování)

Milý deníčku!

Tento týden byl ten nejlepší a také nejhorší, co jsem kdy zažila. Potkala jsem svého vysněného kluka! Málem jsem se neudržela na židli, jak byl krásný. Ostatní holky se složily, ale já jsem to statečně ustála.

Jmenuje se David a je mu osmnáct. Je vysoký 180 cm a narodil se 19. dubna. Přistěhovali se s rodinou z Austrálie a bydlí naproti nám. Má malou sestřičku a nádherného psa. Každý večer s ním chodí běhat a já ho přes okno pozoruji.

Vypadá jak sportovec. Svaly se mu rýsují po celém těle. A ty jeho dlouhé prsty! To od hraní na piano. Nohy má jak klokan a tělo vypracované k dokonalosti.
V jeho smaragdových očích je vidět roztomilý andílek. Nos mívá většinou červený, asi od nějaké alergie. Malé uši se skrývají pod kaštanově hnědými, věčně rozcuchanými vlasy. Nelze si také nevšimnout jeho jedinečných velkých jemně růžových úst.

Oblečený do volných kraťasů s nápisem Nike stojí pod mým oknem a mává. Lehce se na něm vlní, on to ignoruje. Na jeho pravé lopatce je patrné tetování - "Forever loved". Na uších mu visí černá sluchátka, v nichž má puštěnou stejnou píseň, jež mě doprovázela v můj poslední den na základní škole.

Zdá se být smutný, do očí se mu derou slzy a on je silou potlačuje. Smaragdové oči jsou zalité vodou, ústa studeně semknutá a nos červený jak rajče. Od pusy mu jde pára, slzy pomalu mrznou, ale on stále mává a kouká na mě těmi svými diamanty.

Normálně to byl komik, samá sranda nebo vtip. Dokázal každého rozesmát či potěšit. Byl silný fyzicky i duševně, chytrý, romantický, šikovný, opovážlivý... Rád hrál na elektrické housle, kytaru nebo piano. Se spolužáky si založili kapelu. Psal texty, hrál i zpíval.

Na školní výlet jsme tenkrát jeli do Prahy. Seděli jsme na lavičkách a krmili holuby. Začalo pršet. Pláštěnku jsem s sebou neměla, ani deštník. Nabídl mi svůj. Kapky padaly na zem, ale já jsem je neviděla. Před očima jsem měla jen jedno - jeho.

Tehdy to bylo naposledy, co jsem jej viděla. Navždy mi bude v uších znít jeho smích, pláč, radost... Navždy ho budu mít ráda, i když on mě ne. Je mi líto, co jsem provedla, ale jak už řekla jedna moudrá žena: "Jsme vrazi a nemůžeme žít bez vraždění."