ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 1.96
Hodnoceno: 96x Prosím, ohodnoť práci

Osobnost, která mě nejvíce ovlivnila

V životě mě ovlivnilo mnoho lidí, někteří více a někteří méně. Pokud mám psát o člověku, který mě ovlivnil nejvíce, pak je to moje babička. Letos jí bude 80 let, ale i přes tento věk je to stále moudrá žena, která neměla snadný život.

Narodila se v době velmi těžké a vyrůstala v ještě těžší. Její maminka, moje prababička, dala všechnu svou energii dětem, když zůstala v domácnosti, aby se mohla plně věnovat jejich výchově. Babička toto tradovala dál. Žila a vyrůstala ve velmi skromných poměrech v malé jihočeské vesničce.

Babička se vyučila v Praze jako švadlena. Vždy byla velmi chytrá a určitě by nejraději s pílí sobě vlastní studovala, ale doba jí toto prostě nedopřála. Pravdou je však to, že je velmi šikovná na všechny domácí a ruční práce. Časem pracovala jako vychovatelka v dětském domově. Někdy jsem trochu žárlila, když si na tu moji babičku sedaly cizí děti, ale zároveň jsem byla pyšná, jak ji měly děti rády. Hned na první pohled je to laskavá žena s velkým srdcem, která má dost lásky pro všechny dobré lidi kolem. Rozhněvat se umí pouze tehdy, když si na něco nemůže vzpomenout, ale křičet jsem ji nikdy neslyšela.

Tvář mojí babičky je dost vrásčitá, ale stále pěkná. Když byla mladá, byla to statná holka, krev a mléko. Její oči jsou upřímné a laskavé. Někdy se mi zdá, že ani nemusí otvírat svou malou pusu a já i přesto dobře vím, co mi chtěla říct. Do dříve krásně vlnitých hnědých vlasů už jí dávno vkvetla šeď. Babička je menší drobné postavy, ale vždy taková nebyla. Často nosí pohodlné tepláky a zástěru. Když jde ven, uváže si na hlavu svůj léty opotřebovaný šátek, koukne se do zrcadla a pokaždé nám připomene, že už je stará a ošklivá babka. Potom si vezme hůl a kolébavou chůzí odchází na dvůr obstarat veškeré hospodářství.

Babička má velmi tuhý kořínek. Za sebou má přes 30 nelehkých operací. Dědeček a zároveň jediný muž v jejím životě vždy seděl u nemocničního lůžka a čekal, až se probudí. Všichni jsme věděli, že kdyby mohl, hned by si ji sám odnesl domu. Pravdou je, že babička přežila i svou vlastní smrt, avšak velká touha a dravost žít tento pozemský život vedle muže, kterého vždy ctila, ji vracela zas a zas mezi nás.

Společně s dědou vychovala 5 neposedných rošťáků. Myslím, že jí dali zabrat víc než dost. Všem dala stejně lásky, trpělivosti a dobrých rad do života. Výchovu a tíhu domácnosti, která ležela více na ní, zvládala vždy hravě. Fňukání a stěžování si - to nikdy nebyla její parketa. Bolístky a chmury vždy vstřebala sama v sobě tak, aby nikoho nezatěžovala. Nezná, co je to rozmarnost a zahálka. Má ráda děti, přírodu a vůbec všechno živé. Nikdy se nestalo, že by kázala pít vodu a sama pila víno. Žebříček lidských a morálních hodnot má již dávno srovnaný a snad i právě proto je tak plná pokory.

Babička mě ovlivnila nejen jako dítě, ale mnohé z toho, co mě i nevědomě naučila, mám v sobě stále. Životní postoj, lásku k dětem a starost o rodinu. Vzpomínám si, jak mi babička strašně ráda s radostí a pýchou ukazovala svou skalku. Kochala se snad každým květem, rosou na listech a snad i žabkou na kameni. V duchu jsem si říkala, co blbne, nějaký květ, to takhle bonbón kdyby tam byl. Dnes moc dobře vím, co mi chtěla říct a jaké poselství mi tím předala. Už dávno jsem jí odpustila nabraná kila o každých prázdninách. Už dávno se nezlobím, že jsem se musela umývat s bráchou ve škopíčku v kuchyni, aby měl děda dost teplé vody pro sebe.

Svou babičku mám moc ráda. Ovlivnila mě víc, než si myslí. Když mám někdy pocit, že je mi těžko, sednu do auta a jedu za ní. Nestěžuji si a nefňukám, to nemá ráda. Stačí být blízko ní, protože i to je pro mě pohlazení. Jsem ráda, že i mé děti tu mojí pohádkovou "babču" poznaly. Poprvé, když je uviděla, přivítala je, udělala jim křížek na čelo a upletla jim bačkorky. Babička je křesťanka, ale svou víru nikdy nikomu nevnucovala.

Nevím, co budu dělat jednou, až nebude mezi námi. Od doby, co umřel děda, trpí steskem a já moc dobře vím, že už nechce žít. Když mi někdy můj muž řekne "jsi celá babička Senožacká", věřte, že je to pro mě velká poklona!

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Osobnost, která mě nejvíce ovlivnila







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)