Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý z nás má jistě ve svém životě někoho, bez koho nemůže být, a to teď nemluvím o rodině. Všichni máme nějakého kamaráda a já nejsem výjimkou. Mým nejlepším přítelem je pan František Chudý.

Je snadné se spřátelit, pokud dotyčný je váš soused a žádnou rodinu nemá. Pravidelně spolu vyrážíme do hospody, kina anebo jen tak na malou procházku.
František mimo jiné hraje i na klavír, dokonce už od svých osmnácti let. Mnohdy jsem mu povídal, ať předvede své hraní na veřejnosti, ale on to hned zamluvil. Přijde mi poněkud stydlivý před neznámými lidmi - vždyť má taky pouze jednoho kamaráda, mě. Beze mne se celý den nudí a kouká jen na televizi. Nicméně, kdykoliv se u něj objevím, rozzáří se mu oči pod tlustými skly brýlí a s radostí mi navrhne hru v šachy či karty.

Často zapomene, kolik karet má rozdat nebo kam má se svou šachovou figurkou jít. Už se na něm projevuje stáří, i co se týče vzhledu. Malý, pohublý muž s hustým knírem, brýlemi a krátkými vlasy. Většinou nosí starý vytahaný svetr zastrčený v nepraných teplácích s děrovanými papučemi na nohou. Na ven si vezme tmavé polobotky a džínovou bundu.
Navenek sice vypadá sešle, uvnitř to je však poctivec a dobrák.