Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Literární postavou, kterou jsem si vybrala k charakteristice, je pyšná květina z knížky "Malý princ".
Květina se objevila po několika dnech úprav při východu slunce na zemi Malého prince. Pyšnila se svými čtyřmi ostny, starala se jen o to, jak vypadá. Když ji Malý Princ uviděl, užasl nad ní, jak je krásná, ale v té chvíli netušil, jak může být krása pomíjivá. Květina totiž nebyla zrovna skromná. Byla si jistá sama sebou, že je velmi krásná. Chovala se velmi pyšně, marnivě i naivně a nepřiznávala si, že je zranitelná jako ostatní obyčejné květiny. Květina stále Malého prince pro něco posílala i přesto, že to nepotřebovala. Přála si být středem pozornosti a opatrována.
Jednou ho poslala pro poklop, aby ji neofoukl vítr, že je na jeho zemi velká zima. Chtěla mu vyprávět o zemi, kde je tepleji než zde, ale jako kytka nikdy nemohla procestovat svět. Zamotala se tedy do lži, ze které nevěděla jak se dostat, tak ho odehnala pro svůj "potřebný" poklop.
Malý princ si začal uvědomovat, že ta krása není všechno a rozhodl se opustit svou zemi.
Další den ráno, kdy jí přinesl poklop, se s ní přišel zároveň rozloučit. Květina se vyloupla ze svého obranného štítu. Začala se mu omlouvat. Uznala svou chybu, když mu nedokázala dát najevo, co k němu doopravdy cítí. Také uznala, že se chovala hloupě, když si přála poklop, který jako květina nepotřebuje. Poklop tedy odmítla, že se před malými zvířaty schovávat nemusí. Brala je jako její jedinou společnost. Před velkými ji zase ubrání její ostny. Ale ani při loučení se nezapřela pyšná povaha květiny, protože Malého prince od sebe odehnala jen proto, aby ji neviděl plakat.