Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pro tento sloh jsem si vybrala téma antihrdiny. Charakterizovat budu prince Alexandera z příběhu nazvaného Růže.

Narodil se jako starší syn krále a královny Patriů (vládnoucího rodu na jihovýchodě) do země pradávné moci zemské. V příběhu se poprvé objevuje při záchraně fluidské princezny Rose, když střelí šípem do hlavy muže, který ji ohrožuje nožem na hrdle. Jeho nešťastným úhlem střely však mužova bezvládná ruka princeznu stejně poraní, o což se nestará a samolibě si jde prohlédnout svou odvedenou práci. Zaujme ho tmavý kámen na koženém provázku kolem mužova krku a tak, když se nikdo nedívá, si ho vezme. Dostane se tak pod vliv zlého kouzla, které jej ovládá po dobu, co nosí kámen na krku. Stane se nepřátelskou vypočítavou nelidskou bestií, co se snaží přivést svému pánovi princeznu Rose a při tom nevzbudit žádné podezření. Při závěrečné bitvě, které se účastní jako král (jeho otec byl díky němu unesen) na straně zla, zbude na bojišti jako jeden z posledních. Jelikož jeho bratr s princeznou už odhalili původ jeho změny chování, snaží se mu pomoci a náhrdelník strhnout. Záměrně počkal, až se k němu princezna přiblíží pod záminkou mu kámen sundat a poté ji probodl dýkou. O svůj kámen však přichází a probouzí se z transu. Ze strachu, že nepatří k žádné ze dvou bojujících stran, a ze skutečnosti, co všechno napáchal, zbaběle utíká do lesů a nikdo neví, co se s ním dělo poté.

Princ má delší, slámově blonďaté vlasy sčesané na stranu do tvaru vlny, v nichž se schovává zlatá koruna s drobnými červenými drahokamy, popelavě šedé oči, úzký nos a skoro nevýrazné rty. Na bradě mu rostou vousy, díky nimž vypadá starší. Jeho typickým výrazem je samolibý úsměv nebo zlomyslný škleb. Nejčastěji je oděn do lněné tuniky s dlouhými rukávy cihlové barvy se sytě rudým lemováním a pevných kalhot odstínu vlhké hlíny. Chodí ve vysokých jezdeckých botách z pravé kůže. U pasu je připevněna pochva s mečem a váček s penězi. Ruce si zakrývá na míru ušitými rukavicemi.

Alexander je nadmíru sebevědomý a všechno, co dělá, dělá s jistotou. Často se chová namyšleně, povýšeně či dokonce zlomyslně. Velmi rád ukazuje na nedostatky druhých. V mnoha věcech je lhostejný a nedělá nic, z čeho by neměl potěšení nebo užitek. Díky jeho výchově dokáže být skvělý vůdce, taktik a diplomat, avšak rád lidmi manipuluje. Nikdy nepoznáte, jak se právě cítí, své pocity a emoce skrývá hluboko uvnitř a působí upjatě. Zastává spíše realistický postoj na svět se sklony k pesimismu. V zápalu boje (nebo hádky) dokáže být agresivní a urážlivý.

K otci chová spíše negativní vztah, vidí v něm překážku mezi ním a trůnem. Stále si však zachovává úroveň a chová se v mezích etikety. Ve své matce vidí oporu, člověka, který mu se vším pomůže a vyhoví mu. Snadno s ní dokáže manipulovat a dostat u ní zastání. Bratra vnímá jako nucené zlo, něco jako jemu blíže příbuzného poddaného, budižkničemu a nedozrálé dítě. Když může, všemožně ho popichuje a usazuje. Nevidí v něm hrozbu, nýbrž přítěž. V hloubi duše se ale nějaká sourozenecká láska k němu ukrývá.

Jakožto princ nikdy nepracoval rukama. Neměl ani důvod. Čas od času hřebelcuje svého koně nebo si čistí meč, což by se dalo zařadit mezi ty méně složité a náročné aktivity. Velmi zodpovědně ovšem přistupuje k věcem ohledně vládnutí. Je schopen pracovat dlouho do noci, jen aby měl jeho výsledek potřebnou úroveň.

Jeho země by se dala popsat jako jedna velká louka s pár kopci, krajina jako stvořená pro jízdu na koni. Už od mala šermuje a učí se ovládat různé typy zbraní, jako jsou luk, kuše, meče nebo dýky. Spoustu času také tráví v knihovně učením se z knih. Rád rovněž pozoruje lidi a má velmi dobrou paměť. Nikdy se nenaučil dost dobře plavat. V této schopnosti neviděl užitek vzhledem k tomu, že moře zemi neobklopuje a v okolí jezer není vhodná půda a prostor pro pořádání bitev. Rád také podceňuje lidi, kteří podle něho za nic nestojí (bratr) a je nepoučitelný.

Jestli je tato postava typickým antihrdinou je na pováženou, avšak stejně jako mnoho příznivců vnímá například postavu Severuse Snapea zpola antihrdinskou, tak i já věřím, že princ Alexander ve skutečnosti není tak zlý, jak se o něm říká. V podstatě vše, co v příběhu udělal, bylo pod vlivem kletby a můžeme jen hádat, jestli by se přidal na stranu zla i ze svého vlastního přesvědčení.
Přestože v něm převažují spíše záporné vlastnosti, já obdivuji jeho pečlivost, zapálení a hlavně prozíravost, neboť ho celý příběh nikdo nepodezříval ze zrady až do té chvíle, dokud se sám poněkud krutým způsobem neprozradil.