Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Postava pana Rybáře byla zaznamenána v knize Povídky malostranské od Jana Nerudy. Díky tomu, že hubený pan Rybář nosil zelený fráček, dostal přezdívku Hastrman. Jeho šedivé vlasy byly hladce přičísnuty k lebce a spojovaly se vzadu v cůpek tak pevně stlačený a svázaný, že se ani nekýval. Suchý špičatý obličej byl ozářen věčným úsměvem. Chodil vždy s kloboukem v ruce a když šel na návštěvu, nesl si ještě hůl. Každých dvacet kroků zůstal stát a obrátil se na obě strany - vlevo i vpravo, stále s úsměvem a často se zamyšleným výrazem ve tváři. Když někoho pozdravoval, vyzdvihl jen ukazováček pravé ruky do výše a lehýnce hvízdnul. Hovor obyčejně začínal slovy "ďjó". Jakmile spatřil nějakého cizince, kteří zahýbali na Hradčany, vždy šel za nimi. Když stáli u rozložité vyhlídky, stoupl si vedle nich, pozdvihl prst a hvízdnul: "Ďjó moře! - Proč nebydlíme u moře." I díky tomuto jeho zvyku získal svou přezdívku Hastrman. Typická pro něho byla i krátká dýmka, kterou kouříval. Byl to velice sympatický člověk, kterého měli všichni rádi, ať už byl bohatý nebo chudý. Všichni si ho velice vážili pro to, jaký je.