Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když jsem nastoupila na střední školu, nikoho jsem tam neznala, na chodbě se ovšem objevila dívka, se kterou jsem si začala povídat. Klasicky zprvu nic moc rozhovor. Začaly jsme spolu avšak chodit do třídy a čím dál tím více se poznávat, až jsme se spřátelily natolik, že jsme si začaly hrozně moc rozumět a věřit.
Jmenuje se Míša a je to kamarádka, která mě dostala ze všech mých problémů a trápení, jež mne pronásledovaly už snad dobrých pět let. Vždy mi byla oporou v těžkých chvílích a nikdy se ode mě neodvrátila, když jsem ji potřebovala. Byla, je a já doufám že tu i pro mě vždycky bude, a já pro ni. Je mi oporou a já jsem oporou jí, nedokáži jí lhát, a když by se tak náhodou stalo, natolik dobře se známe, že by mě hned prokoukla. Máme se myslím natolik rády, že si dokážeme též odpouštět. Ani jedna z nás se nedokáže moc naštvat.
Vím, že se říká, že nejlepší kamarádky neexistují, ovšem já jsem si ji našla, poznala jsem tu nejlepší přítelkyni, jakou jsem jen mohla, prostě kamarádku s velkým "K". Na Míšu nikdy nezapomenu. Je mi jasné, že se asi nebudeme už tolik scházet, ale jedno jediné vím jistě - i kdybychom každá bydlela na jiném konci světa, nezapomeneme na sebe...