Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• charakteristika seriálové postavy s úvahovými prvky

Uzavřený, inteligentní, vzdorný, obětavý, drzý, spravedlivý, necitlivý, pohotový, sarkastický, všímavý, nespolehlivý... Všemi těmito rozličnými výrazy lze charakterizovat postavu doktora Gregoryho House, vedoucího oddělení diagnostické medicíny v nemocnici Princeton-Plainsboro. Už z tohoto krátkého výčtu vlastností je zřejmé, že máme co do činění s velmi rozporuplnou bytostí. Proč si někdo tak nespolečenský vybral zaměstnání, v němž se neustále musí stýkat s lidmi-pacienty? A jestliže se tolik straní společnosti a má tendenci urážet všechny ve svém okolí, proč cítí potřebu pomáhat jim a léčit je? Abychom pochopili podstatu a důvody Houseova podivného chování, budeme muset podrobit jeho komplikovanou osobnost celkovému rozboru.

Hned na první pohled nás upoutá ostrý kontrast mezi drsnou motorkářskou bundou a kulhavou chůzí, při níž se opírá o svou oblíbenou dřevěnou hůl. Rozcuchané krátké prošedivělé vlasy a neoholené strniště dodávají jeho vzhledu jistou neupravenost, která se dokonale snoubí se vzpurným výrazem vrásčité tváře. V očích se mu taktéž zračí jakýsi vzdor, je v něm však přimíšena špetka smutku a lítosti - snad nad zaběhaným řádem světa, či nad sebou samým. Je těžké odhadnout, co se skrývá v zákoutích Houseovy mysli. Můžeme se to ale pokusit vypozorovat z jeho vnějších projevů.

Je všeobecně známo, že o člověku mnoho vypovídá jeho vztah k podřízeným. V tomto případě to platí dvojnásob. House považuje ostatní doktory spíše za věci, které buď plní svůj účel, nebo skončí na smetišti-pracovním úřadě. Nikdy nevynechá příležitost, kdy je může nějak ponížit, potupit jejich intelekt, vysmát se jejich citům. Výjimku tvoří pouze onkolog J. Wilson, jeho dlouholetý přítel. K němu se chová sice stejně nevybíravě, ale svým způsobem si vzájemného přátelství cení. Alespoň tedy v tom smyslu, že se vždy snaží opět si ho udobřit (obvykle poté, co ho sám úmyslně hrubě urazí).

Kontaktu s pacienty se House zásadně vyhýbá, a nemá-li jinou možnost, přistupuje k nemocným s odporem a dokazuje jim svou nadřazenost. Úctu si u něj vyslouží pouze ti, kteří dokáží rozumově zpochybnit jeho názory a obratně při tom argumentovat. V ostatních případech se řídí jedním ze svých výroků: "Nezajímají mě lidé, ale jejich nemoci."

Nikoho teď už asi nepřekvapí Houseův názor na nadřízené a jejich příkazy. Nejenže je nerespektuje, on nimi přímo pohrdá, cítí se být nad ně povznesen. Často se pohybuje na hraně zákona a nijak ho nevzrušuje, kolik pravidel svými svéráznými léčebnými metodami porušil. Dokonce mu už několikrát hrozilo vězení, a to jenom proto, že se snažil zachránit život lidem, které přitom zjevně tak nesnáší. Co tím chce sledovat?

Nepochybuji, že si House vybral diagnostiku jako životní náplň zcela záměrně. Má dar logického uvažování a lze ho považovat za génia svého oboru. Domnívám se, že si zvolil toto povolání, aby odhalováním a následným léčením chorob vyzrál na přírodu a ukázal, že ne skrze víru, nýbrž díky racionalitě dokážeme vyřešit veškeré problémy a vyvíjet se kupředu. Přitom přichází do styku s lidmi a konfrontuje s nimi vlastní myšlenky. Zároveň však společnost odmítá, a proto je stále mrzutý a soustavně terorizuje své okolí. Možná, že si někdy v budoucnu uvědomí svou bezohlednost a rozhodne se začít znovu. Ale opravdu jen možná.