Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Laskavý a dobrotivý otec všech národů, otec mladých i starých, chudých i bohatých, otec a držitel klíčů Petrových, kněz, biskup, který měl na svých bedrech celou katolickou církev. A při tom všem zůstal skoro obyčejným člověkem, pokorným služebníkem Krista. Tento člověk dokázal jednat jak s politiky, státníky a diplomaty, tak i s chudými a lidmi na pokraji společnosti. Komunikace byla jeho zbraní, ale tou zbraní největší mu zůstávala modlitba. Svým slovem dokázal zapálit lidská srdce, potěšit a povzbudit mysl těch, kteří svůj boj s čímkoli vzdávali. Dokázal však také vznést kritický pohled a říci svůj názor na většinu celosvětových problémů.

"Pas mé ovce," a on šel a udělal, jak Pán přikázal, šel na vinici, kde vinařů bylo málo, a sloužil věrně až do svého skonu. Svatý Jan Pavel II. byl otcem především všem mladým lidem, díky němu mnozí z těchto mladých prožili svou víru opravdově na celosvětových setkáních mládeže, které on sám založil. Rozdával se do krajnosti, nic pro sebe, vše jen pro Pána a pro ty druhé. Byl a stal se tak vzorem pro všechny, kteří nehledají slávu, peníze a vlastní dobro, ale naopak hledají dobro v druhých lidech a jsou ochotni podat pomocnou ruku, jako to činila například i Matka Tereza z Kalkaty. Láska a odpuštění pro všechny, milosrdný skutek bližním, neboť: "Cokoliv jste udělali jednomu z těchto maličkých, mně jste udělali..."

Vždy z něj vyzařovala jakási vnitřní síla a pokoj, pokora, dobro. Stal se pro lidi ztělesněním víry, skrze něj mohli blíže přicházet ke Kristu, skrze něj poznávali sebe i druhé. A tuto víru šířil dále, což z něj udělalo velkého muže. Když byl už moc starý, přesto se tento stařec nevzdal a bojoval dál proti nelidskosti a proti hříchu a mamonu tohoto světa. Sloužil. Ano, služba je vzácná vlastnost, která se musí budovat už od mládí... On ji bezesporu měl. Službu měl jako povolání - a to uměl na jedničku.

Byl to člověk na pravém místě a se srdcem na dlani, člověk, jenž se toto srdce nebál vložit do hry o duše na celém světě.
I když už není mezi námi, máme v nebi obrovského přímluvce a dokonce svatého přímluvce. To, jak vám někdo chybí, poznáte, až když už tu není. Prožíváme smutek, ale zároveň se můžeme radovat z toho, že se vrátil do náruče nebeského Otce, DOMŮ. Je to veliká ztráta, ale i obrovský zisk!