Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

CHARAKTERISTIKA LITERÁRNÍHO KONTEXTU:

Dílo bylo napsáno někdy v letech 1603 až 1604 (tj. počátek 17. století) a spadá do období renesance. Dalšími podobnými díly jsou například Hamlet (1601), Makbeth (1606), Král Lear (1606) nebo Antonius a Kleopatra (1607). Pozorujeme zde zájem o člověka, jeho sny, touhy či problémy. Dílo je charakteristické odklonem od Boha (charakter myšlení = světskost).

CHARAKTERISTIKA LITERÁRNÍHO DÍLA:

Othello je napsán prozaickou formou, literárním druhem je drama. Žánrem tohoto dramatu je pak jednoznačně tragédie.

TEMATICKÁ SLOŽKA LITERÁRNÍHO DÍLA:

Námět

Námětem Shakespearovi byla Povídka o mouřenínovi z knihy italského autora Giraldiho Cinthia Sto povídek.

Téma

Othellova žárlivost na svou ženu a Jagova nenávist k Othellovi. Jago se pak snaží Othellovu žárlivost využít ve svůj prospěch. Zasévá nedůvěru, nenávist a podezření. Nakonec naštvaný, rozzuřený a zničený Othello se už nedokáže ovládnout a uškrtí svou ženu Desdemonu. Když mu však Bianca vše objasní, Othello se sám probodne.

Prostředí

Vše se odehrává v Benátkách a po Othellově odvelení i na Kypru.

Hlavní postavy

Othello - černoch, velitel benátského vojska; sebevědomý, upřímný, prostý, ale po zviklání Jagem se mění na zatvrdlého člověka, jenž má v hlavě jen jednu myšlenku
Jago - Othellův pobočník; zvnějšku upřímný, dobrosrdečný, laskavý; uvnitř závistivý, žárlivý, egoistický, pomstychtivý
Desdemona - Othellova žena, dcera Brabanzia; bílé pleti, inteligentní, krásná, věrná svému muži
Cassio - Othellův náměstek; poctivý, slušný člověk, věrný svému nadřízenému; později pak údajný milenec Desdemony

Další postavy

Brabanzio (benátský senátor, otec Desdemony), Roderigo (benátský šlechtic, společník s Jagem), Emilie (Jagova žena), Bianca (Cassiova milenka), Graziano (Brabanziův bratr)

KOMPOZIČNÍ SLOŽKA LITERÁRNÍHO DÍLA:

Dílo je psáno chronologicky, události a scény jsou psány v pořadí, ve kterém se staly. Jednotná dějová linie je zde zachována. Co se týče retrospektivy, tak to se v tomto díle neobjevuje.

Jako kontrastní osoby zde vidím určitě Othella a Jaga. Othello - čestný, upřímný muž, který Jagovi bezmezně důvěřuje. Jeho snad jediná vada je žárlivost. Jago - manipulátor, intrikán, hned na začátku nám dává najevo, že Othella nenávidí, avšak k Othellovi se chová důstojně.

Autor zde používá ich-formu a jeho postoj a přístup k dílu je subjektivní.

JAZYKOVÁ SLOŽKA LITERÁRNÍHO DÍLA:

• spisovný jazyk
• lexikální prostředky:
  • běžné (Othello v rozhovoru s Desdemonou: "Koukni na mě.")
  • hovorové (Připadám si jako pes.)
  • knižní (Náš vznešený a chrabrý guvernér...)
  • archaismy (I moji lásku vyštvali jste z lože!)
  • historismy (DÓŽE: "...jakpak to asi přijme dóže?")
  • vulgarismy (Othello na Desdemonu: "Nestoudná čubko!" nebo "Ty děvko!")
• syntaktické prostředky:
  • vsuvka (Emilie, už jdu! Je mrtvá, už nedýchá... Počkej už jdu!)
  • neukončená výpověď (Othello na Jaga: "Jestli to byl...")
  • slovosled přizpůsobený šlechtickému prostředí
• slohový postup vyprávěcí
• v tomto díle převládají samozřejmě dialogy, například když Othello promlouvá se svou ženou (OTHELLO: Má krásná bojovnice! DESDEMONA: Miláčku! OTHELLO: Jsem tak šťastný, že... DESDEMONA: Další dny přinesou nám více lásky...); monology se zde vyskytují velmi často a jsou mnohdy velice dlouhé, např. když Jago mluví o svých plánech, jak je provede (JAGO: Odlákám Othella, načež ho přivedu ve chvíli, kdy Cassio mu přijde za ženou.)
• řeč postav - přímá řeč
• gramatické zvláštnosti - často text rozdělen pomlčkami a v nich je jiná nebo doplňující myšlenka (například: "...opravdu to, co si myslím - tím chci říct důvtip, odvaha, odhodlání -, pak dneska večer přišla konečně ta...")
• metafora (Othello má svou poslední řeč před smrtí: "O očích nenavyklých plakat pište, ronících nyní slzy, jako v Arábii stromy roní svou mízu."; může to být také bráno jako personifikace - "stromy roní")
• anafora (Ztratil jsem dobré jméno! Ztratil jsem jedinou věc, která...)
• apostrofa (Haló! Stráž! Lidi! Pomoc! Vražda! Vražda!)

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato kniha se mi četla velmi dobře. Čeština je velmi srozumitelná a dá se vše lehce pochopit. Byly tam různé napínavé scény, které jsem jednoduše musel přečíst, abych zjistil, jak dopadnou.

Klidně by něco takového mohlo vzniknout i dnes. Jelikož je to velmi čtivé a některé prvky v díle jsou i dnes aktuální (xenofobie, žárlivost), tak by se to určitě uchytilo a bylo by to hodně známé dílo. Takže můj závěr je, že Shakespeare uměl psát velmi poutavé a zajímavé příběhy.