Menu
Shakespeare William (*23.04.1564 - †23.04.1616)
Hamlet (5)
- 1946
- přeložil Josef Václav Sládek
JEDNÁNÍ PRVNÍ:
Scéna 5.
Jinde na terase.
Vystoupí duch a Hamlet.
HAM: Kam chceš mne vésti? - mluv. Dál nepůjdu.
DUCH: Slyš mne.
HAM: To chci.
DUCH: Má hodina se blíží, kdy v muka sirnatého plamene se musím vrátit.
HAM: Duchu nebohý!
DUCH: Nic nelituj mne; jenom rozvážný
sluch dopřej tomu, co ti objevím.
HAM: Již mluv, jsem povinen tě vyslechnout.
DUCH: A také pomstít mne, až vyslechneš.
HAM: Co?
DUCH: Jsemť tvého otce duch a odsouzen
na jistou dobu v noci obcházet
a za dne, vězněn, lačnět v plamenech,
až podlé viny mojí časnosti
se očistí a shoří. - Ó, že jest
mi zakázáno taje vyprávět
své věznice! - tu povídal bych děj,
kde slůvko nejlehčí by rozrylo
tvou duši, zmrazilo tvou mladou krev;
a oči tvé jak hvězdy z okruhů
by vymkly se, tvé vlasy spletité
a ulehlé by rozdělily se
a každý jediný by vzhůru čněl,
jak bodce hněvivého dikobraza.
Ta věčná zvěst však není pro ucho
z masa a krve. - Slyš mne, slyš, ó slyš!
tvůj otec jestli kdy ti drahým byl...
HAM: Ó Bože!
DUCH: - pomsti tu podlou, neslýchanou vraždu
HAM: Vraždu!
DUCH: Ba vraždu podlou, jako každá jest;
však tato podlejší jest nade vše,
a divná víc a nepřirozená.
HAM: Mluv rychle, abych rychlou perutí
jak modlitba neb lásky myšlenky
spěl k pomstě.
DUCH: Vidím, že jsi ochoten;
a tupější bys byl než tučné bejlí,
jež líně uhnívá na břehu Lethe,
to kdyby k činu nepohnulo tě.
Teď poslyš, Hamlete: Zvěst roznesli,
že spícího mne v sadu uštknul had;
tak o mé smrti zprávou vylhanou
sluch všeho Dánska klamán hanebně.
Však věz, můj dobrý synu, onen had,
jenž tvého otce život uhryzl,
teď na hlavě má jeho korunu.
HAM: Má duše prorocká! - Můj strýc! -
DUCH: Toť on,
ten krvesmilný, cizoložný netvor,
jenž čáry vtipu, dary zrádnými,
- ó bídný vtip a dary, mající
tak svůdnou moc! - k svým chtíčům hanebným
byl získal svolení mé na oko
všech nejctnostnější ženy, královny.
Ó jaká pronevěra, Hamlete,
mně, jehož láska byla důstojna
tak, že šla ruku v ruce se slibem,
jejž dal jsem u oltáře! - A tak vzdát
se bídníku, jenž, ke mně přirovnán,
byl přírodou tak nuzně obdařen.
Však jako ctnost se nikdy nepohne,
byť prostopášnost v rajské podobě
ji lákala, tak chlípnost snoubená
se stkvoucím andělem se přesytí
i v loži nebeském a uvrhne
se k mršině. - Leč ticho! zdá se mi,
že větřím ranní vzduch. Nuž, zkrátka již:
Když spal jsem v zahradě, jak byl můj zvyk
vždy odpoledne, v bezpečný ten čas
tvůj strýc se přikraď ke mně s lahvičkou,
v níž blínovou měl šťávu prokletou,
a do vchodů mých uší nalil trest,
tu žíravou, jejížto účinek
jest taký lidské krve protivník,
že rtuti rychlostí se rozbíhá
do tělesných všech bran a průchodů
a prudkou mocí srazí, zahustí,
jak syřiště když vkápneš do mléka,
žil plynnou, zdravou krev. - Tak s krví mou.
A v okamžení lišej osypal
jak Lazara svým hnusným škraloupem
vše hladké tělo mé.
Tak ve spaní jsem rukou bratrovou
byl rázem zbaven žití, koruny
a královny, vzat v rozkvětu svých vin
tak bez přípravy, svaté večeře,
bez posledního k smrti pomazání,
bez účtů poslán složit účet svůj
se všemi svými hříchy na hlavě.
Ó hrůza, hrůza, hrůza strašlivá!
Cit máš-li přirozený, nestrp toho
a nedopusť, by lože královské
se v Dánsku zvrhlo v lůžko zbujnosti
a v pelech krvesmilství kletého.
Leč tak neb tak ať k činu přikročíš,
své srdce netřísni a neosnuj
nic proti matce své; - ji zůstav nebi
a oněm trnům, které v prsou má,
by bodaly a hnětly. - S bohem buď!
Již blízké jitro hlásí světluška
a bledne v neúčinném ohni svém.
Buď s bohem, s bohem! - na mne vzpomínej.
Duch zmizí.
HAM: Ó všichni zástupové nebeští!
Ó země! - a co dál? - Mám spolčit s tím
i peklo? - Fi! - Ó srdce, drž se, drž!
a vy, mé svaly, nestárněte hned
a vzpružte mne... Na tebe vzpomínat!
Vždy, bědný duchu, - dokud paměť bude
mít sídlo v této lebce ztrhané!
Na tebe vzpomínat! Aj, - s tabulky
své paměti stru každý všední rys,
knih průpovědi, všechny obrazy,
vše vtisky minulé, jež mladost má
a zkušenost tam byly vepsaly;
jen rozkaz tvůj sám bude žiti dál
ve knize té a vazbě mého mozku
s nižádnou nižší látkou nesmíšen.
Tak, při sám Bůh. - Ó ženo nicotná!
Ó lotře, lotře, smavý, kletý lotře!
Můj zápisník! - to radno zaznamenat,
že lze se smát a smát a lotrem být; -
to aspoň v Dánsku možno, jsem si jist.
Zapisuje si.
HAM: Nuž, strýce, tady jsi. - Teď heslo mé
zní: "S bohem, s bohem, na mne vzpomínej!"
Já přísahal.
HOR, MAR (Za scénou.) Ó princi, princi!
Vystoupí Horatio a Marcel.
MAR: Princi Hamlete!
HOR: Bůh ochraň jej!
HAM: Tak buď!
MAR: Hej, hola, princi!
HAM: Hej, hola, hochu, pojď, můj ptáčku, pojď!
MAR: Co děje se, můj pane vznešený?
HOR: Co nového, můj princi?
HAM: Zázraky!
HOR: Můj dobrý pane, povídejte již.
HAM: Ne, vy to vyzradíte.
HOR: Při sám Bůh, já ne.
MAR: Ni já, můj princi.
HAM: Tedy tak; -
zdaž lidské srdce by to smyslilo?
Však mlčet budete?
HOR: MAR: Bůh svědkem, princi! J
HAM: Tož v celém Dánsku lotra nežije, kterýž by nebyl arciničema.
HOR: Toť, pane, nemusil vstát z hrobu duch, by nám to řek'.
HAM: Aj, pravda; máte pravdu;
a tak bez dalších oklik za to mám,
že bude nejlíp, když si ruce stisknem
a rozejdem se; - vy, kam touha vás
a vaše povolání volají,
- neb každý člověk, jak už tak to jest,
své povolání a své touhy má; -
a co se týče ubohosti mé,
nuž hleďte, - jdu se modlit.
HOR: To, pane, jsou jen slova podivná a blouznivá.
HAM: Mou vinou jestliže
vás urážejí, srdečně mi líto;
ba věřte, srdečně.
HOR: Zde není viny.
HAM: Při svatém Patriku, Horatio,
jest vina zde, - a vina veliká!
Co toho vidění se dotýče,
to říkám vám, jeť poctivý to duch.
A zvědavost, co mezi ním a mnou
se dělo, ukojte, jak můžete.
A nyní, moji dobří přátelé,
jakož jste přáteli a učenci
a vojíny, jen malou, jedinou
mi prosbu splňte.
HOR: Jaká, pane, jest? vše splníme.
HAM: Tož nikdy nezjevte, co této noci uviděli jste.
HOR: MAR: To nezjevíme, pane!
HAM: Přísahejte.
HOR: Já věru, pane, slova neřeknu.
MAR: Já, princi, také ne.
HAM: Zde, na můj meč.
MAR: Vždyť, pane můj, jsme přísahali již.
HAM: Zde, pravím, na můj meč.
DUCH (pod zemí): Přísahejte.
HAM: Aha, můj chlapče, tak ty hovoříš?
Tys tu, můj věrný brachu? - Nuže, dál:
vy slyšíte přec toho chlapíka
tam v podsklepí; - a tedy přísahejte.
HOR: Jen, pane, přísahu nám řekněte.
HAM: Že nehlesnete, co jste viděli,
to tady přísahejte na můj meč.
DUCH (pod zemí): Přísahejte.
HAM: Hic et ubique? - poodejděm dál.
Sem pojďte, pánové,
a vložte opět ruce na můj meč:
že nehlesnete, co jste slyšeli,
to tady přísahejte na můj meč.
DUCH (pod zemí): Přísahejte.
HAM: Aj, dobře, starý krtku! umíš ty
tak rychle pracovati pod zemí?
Toť statný kovkop! ještě jednou dál; -
sem, dobří soudruzi!
HOR: Při dni a noci, to je zvláštní div!
HAM: Tož jako zvláštní div to vítejte.
Jest více věcí na nebi a zemi,
Horatio, než naše mudrctví
má ve snách zdání. - Nuže: zde, jak dřív,
při vaší spáse, ať už jakkoliv
se divně chovám, - jakož budu snad
mít za vhodno se stavět podivným, -
vy, v takou dobu spatřujíce mne
se nepodřeknete, ni rukama
tak složenýma, hlavy vrtěním,
ni obojetným slovem nějakým,
jak na příklad: "Nu dobře, dobře, víme"
neb "Mohli bychom, kdybychom jen chtěli"
neb: "Kdyby mluvit se nám uzdálo"
neb: "Jsou tu takoví, jen kdyby směli" -
a takovýmto jiným dvojsmyslem,
že něco o mně víte. A že tak,
abyste v nejkrajnější potřebě
kdys došli spasení a milosti,
mi přísahejte.
DUCH (pod zemí): Přísahejte.
HAM: Buď ticho, ticho, duchu neklidný!
Přísahají.
HAM: Tak, pánové, svou láskou veškerou
vám poroučím se. A co moh' by jen
kdy chuďas takový, jak Hamlet jest,
vám učinit, by lásku osvědčil
a svoje přátelství, v tom, dá-li Bůh,
se neomešká. - Půjdem společně.
A stále, prosím, prsty na ústech.
Čas vymknut z dráhy. - Prokletý to podíl,
že k jeho nápravě jsem kdy se zrodil!
Nuž, pojďme spolu.
Odejdou.
Související odkazy
Diskuse k úryvku
William Shakespeare - Hamlet (5)
Aktuální pořadí soutěže
- mohr55 (1,5)
- Jana Lotus (1,0)
Štítky
graham Agáta a doktor lupa Jean Valjean E.T dialekt Dějiny národa paralela ráj je daleko Divotvurce potůček romantický pistolník saň Holoubek sova Kočičí gen občan telefon spasitel duny směry moje rodne mesto Curleyov dithyramb o zlatém kolovrátku sci-fi ztracené iluze majerová co mě čeká mne soudila noc oblékání
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 702 888 048
Odezva: 0.11 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí