Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z anglického originálu Othello, the Moor of Venice přeložil Erik Adolf Saudek, ilustroval John Gilbert, vydalo nakladatelství Naše vojsko v Praze roku 1957

STRUČNÝ OBSAH:

Othello je voják, vezme si Desdemonu a spolu s ní odjíždí na Kypr bránit ostrov proti nájezdům Turků. Na Kypr s nimi odcestoval i Othellův nejlepší přítel Cassio, který zároveň dopomohl tomu, aby se Othello a Desdemona vzali. Othello povýší Cassia na svého náměstka, což se velmi dotklo Jaga, který si na toto místo dělal nárok, a tak se rozhodl, že se Othellovi i Cassiovi pomstí. Různými intrikami a řečmi nahlodával Othellovu mysl, až Othello začal žárlit na Cassia a myslet si, že ho Desdemona s Cassiem podvádí. Jeho žárlivost dospěla tak daleko, že se nakonec rozhodl Desdemonu zabít. Když Desdemonu udusil, do pokoje vtrhla komorná, Jagova žena a Cassio, kterého právě napadl Jagův sluha, Cassio ho přemohl a našel u něj dopisy, které Jaga usvědčovaly. To vše potvrdila i komorná. Když se Othello dozvěděl, co provedl, sám se probodl a skonal vedle Desdemony.

RYSY DÍLA:

Dílo pochází z období renesance. V tomto období se v dílech výrazně objevovaly rysy humanismu. Humanismus je v díle zcela patrný, ať už v tom, jaký je kladen důraz na myšlenkové pochody člověka, jeho pocity i touhy, tak v odklonu od boha právě k člověku. V díle jsou zdlouhavě popisovány úvahy Othella stejně jako jeho výbuchy žárlivosti.

ROZBOR KNIHY:

Co se žánru díla týče, jedná se o tragédii. Dílo je psané formou vypravování, autor vypráví o osudech hlavních postav. Děj probíhá chronologicky. Nejdříve jsme uvedení do doby, ve které se dílo odehrává a poté jsme zapojeni do děje, který probíhá podle časové posloupnosti. Autor se v díle nevrací do minulosti ani nepředbíhá do budoucnosti. Celé dílo je psané spisovně a není zde užíváno vulgárních výrazů. Nedá se říct, že by dílo bylo přeplněné přímou řečí, ale nedá se také říct, že by se v díle nevyskytovala, řekl bych, že je v díle užita v ideálním množství, vždy, kdy je třeba. Autor často používá dlouhá a složitá souvětí, která však k dílu zcela patří. Děj má docela příjemnou spádovost až na několik zdlouhavějších úseků (Othellovi monology sama k sobě). Je zde velmi dobře a důkladně popsaná charakteristika každé postavy, autor se hodně věnuje psychologii a pocitům postav, nejčastěji je rozpitvávána Othellova žárlivost.

Dílo bylo v roce 1995 zfilmováno.