Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Romeo v Praze roku 2008 (1. vydání). Z anglického originálu The Portrait of Mr. W.H. přeložil Jiří Josek. Počet stran: 79. ISBN: 978-80-86573-19-9.

O DÍLE:

Krátká próza Portrét pana W. H. od Oscara Wilda zkoumá smyšlenou teorii, že Shakespearovy Sonety byly věnovány mladému herci jménem Willie Hughes. Vypravěč se seznamuje s příběhem svého přítele Cyrila Grahama, který ve svou teorii uvěřil tak hluboce, že byl ochoten zfalšovat důkaz - portrét pana W.H. - a nakonec za svou víru obětoval život. Vypravěč je tímto příběhem nadšen, stává se jeho šiřitelem, a ač nakonec sám víru ztratí, předává ji dál příteli Erskinovi, jenž ji zase přijme s takovou vírou, že skončí podobně tragicky jako Cyril. Dílo tematizuje hranice víry, pravdy a falzifikace v umění, jakož i sílu literární vášně.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Cyril Graham - mladý muž s uměleckými ambicemi a láskou k divadlu, který vytvořil teorii o Williem Hughesovi; působí zženštile, je krásný, citlivý a charismatický; nechal namalovat falešný portrét, aby přesvědčil ostatní, a nakonec spáchal sebevraždu, protože "věřil, že položí svůj život jako oběť pravdě"
vypravěč - intelektuální mladík fascinovaný Shakespearovou tvorbou, kterého Cyrilova teorie nadchne; zpočátku s ní nesouhlasí, později ji však obhajuje s velkou vášní; v závěru víru ztrácí, čímž paradoxně přesvědčí Erskina
Erskine - přítel obou předchozích postav; starší, rozvážný, skeptický; nejprve se od teorie distancuje, ale po obdržení vypravěčova dopisu v ní sám uvěří; později zemře na souchotiny, i když vypravěč se domníval, že spáchal sebevraždu kvůli své víře
Willie Hughes - smyšlená postava mladého alžbětinského herce, pro nějž měl Shakespeare psát své sonety; je popsán jako krásný, charismatický, proměnlivý, herecky nadaný mladík; jeho existence ale není historicky doložena - je pouze hypotézou

ŽÁNR:

Esejistická novela s detektivními prvky, literární mystifikace a filozofická próza.

KONTEXT:

Dílo je jednou z méně známých próz Oscara Wilda a vzniklo ve viktoriánské Anglii. Odráží autorův zájem o krásu, umění, umělost a vnitřní konflikty mezi pravdou a klamem. Významně reflektuje literární záhadu adresáta Shakespearových Sonetů - otázku "kdo byl pan W.H.".

TÉMA:

Hlavním tématem je síla víry v umění, hranice mezi pravdou a falzem a posedlost literární interpretací. Příběh ukazuje, jak daleko může lidská vášeň pro teorie a krásu zajít - až k osobnímu zničení.

DĚJ:

Vypravěč se po večeři s přítelem Erskinem dozvídá tragický příběh Cyrila Grahama, který vytvořil teorii, že tajemným adresátem Shakespearových Sonetů byl mladý herec jménem Willie Hughes. Aby teorii podpořil, nechal Cyril vytvořit falešný portrét pana W.H., který měl být důkazem jeho existence. Když vypravěč podvod odhalí, Cyril spáchá sebevraždu - "jako oběť pravdě".

Vypravěč je šokován a stále více se teorií zabývá. Začne ji sám obhajovat a věnuje jí veškeré své úsilí. Sestaví důkladný výklad Sonetů a pošle Erskinovi dopis, jímž ho přesvědčí. Paradoxně však právě tím, že vypravěč víru ztrácí, ji v Erskinovi znovu probudí. Erskine nakonec teorii přijme jako svou a odjede do ciziny. Vypravěč později dostává dopis, v němž se Erskine loučí se životem jako další "mučedník víry". Vypravěč je přesvědčen, že spáchal sebevraždu - teprve později se ukáže, že zemřel přirozeně na souchotiny.

Závěr zůstává otevřený. Identita pana W.H. není nikdy prokázána, ale síla myšlenky, její vliv a vášeň, kterou vyvolala, jsou nesporné. Wilde tak mistrně zpochybňuje, kde končí umění a začíná realita - a zda na tom vůbec záleží.

HLAVNÍ MOTIVY A MYŠLENKY:

• víra vs. důkaz - hlavní postavy se liší v tom, zda věří bez důkazů, nebo naopak požadují ověřitelnost; Wilde staví vedle sebe víru (Cyril, Erskine) a skepsi (vypravěč)
• umělecké falzum - Cyril vytvořil falešný obraz, aby dokázal svou pravdu; Wilde ukazuje, že i lež může mít estetickou hodnotu, ale současně zpochybňuje, zda ji lze přijmout jako pravdu
• identita a inspirace - otázka, kdo byl inspirací Shakespearových Sonetů, symbolizuje širší pátrání po uměleckém ideálu
• oběť pro ideu - Cyril a (zdánlivě) i Erskine zemřeli kvůli své víře v ideu; příběh se tak stává podobenstvím o nebezpečí posedlosti teorií

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

• erudovaný, ironický vypravěčský styl - Wilde kombinuje filozofické úvahy, dialogy a analýzy sonetů se silným smyslem pro jazyk a ironii
• citace Shakespearových Sonetů - text je silně prokládán doslovnými překlady sonetů (např. Sonet 18, 81, 78, 86...), které jsou klíčové pro výklad teorie
• dialogická forma - text je tvořen dlouhými vyprávěními a rozhovory mezi postavami, které umožňují různé interpretace
• sugestivní popisy - zejména popis portrétu mladého W.H. a jeho působení na vypravěče je psán s velkou estetickou intenzitou

VLASTNÍ NÁZOR:

Dílo mě velmi zaujalo svou myšlenkovou hloubkou, originalitou i napětím mezi pravdou a klamem. Nejde jen o literární hříčku, ale hlubokou úvahu o tom, čemu jsme ochotni věřit a jakou cenu za to zaplatíme. Fascinovala mě schopnost Oscara Wilda vytvořit tak živou fikci, že čtenář téměř uvěří existenci Willieho Hughese.

Dílo také skvěle ukazuje, jak literatura může přejít v posedlost a jak křehká je hranice mezi vírou a šílenstvím. Je to zároveň i tragický příběh o kráse a její síle, která se může stát osudovou.