Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2008 (1. vydání tamtéž). Z francouzského originálu L'avare přeložil Vladimír Mikeš. Počet stran: 84. ISBN: 978-80-87128-02-2.

TEMATIKA:

• drama; divadelní hra; komedie o pěti dějstvích
• jedno z nejvýznamnějších děl vrcholného francouzského klasicismu
• autor se zde snaží poukázat na to, jak může člověka zničit chamtivost a kritizuje zde chorobnou touhu po penězích
• ve své době se Lakomec nesetkal s úspěchem u diváků, protože předstihl svými pokrokovými názory dobu X v současnosti stále nejvíce hraná francouzská komedie
• hra byla psána formou prózy, což byl i jeden z důvodů, proč se ve své době neuchytila
• značné klasicistní prvky:
  • inspirací byla antická Komedie o hrnci Římana Plauta (pro klasicismus bylo typické inspirovat se antikou)
  • všeobecná kritika společnosti a zkaženosti světa
  • dodržení jednoty místa, času a děje - typické pro klasicismus

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Harpagon - hlavní postava; lakomý vdovec, který se zajímá jen o své peníze; je velmi chamtivý a bezcitný, pro peníze je schopen obětovat absolutně všechno - jsou pro něj důležitější než jeho rodina; bohatne půjčováním peněz s vysokým úrokem (lichva); nenapravitelný sobec, jenž neuznává city druhých; chce výhodně provdat a oženit své děti; sám touží po mladé dívce Marianě
Kleant - syn Harpagona; mladý muž dobrých společenských způsobů, velmi kultivovaný; zamilovaný do Mariany a chce si ji vzít
Eliška - dcera Harpagona; je zamilovaná do Valéra; bojuje za své štěstí a nechce se provdat za muže, kterého jí vybral otec a kterého nemiluje; věří v pravou lásku
Mariana - velmi krásná dívka, miluje Kleanta a nešťastně přihlíží Harpagonovu dvoření; skromná a plachá, působí velmi křehce; vede tichý život po boku své nemocné matky
Valér - zamilovaný do Elišky, pracuje v domě Harpagona jako správce, aby byl Elišce nablízku; snaží se co nejvíce se zalíbit Harpagonovi, proto se stává úlisným slídilem; pronásleduje své podřízené mnohdy ještě hůře než Harpagon, donáší na služebnictvo; chce se před svým pánem ukázat v co nejlepším světle
Anselm - navenek bohatý, starý muž X ve skutečnosti štědrý a dobrosrdečný šlechtic - otec Mariany a Valéra; později se ukáže, že jeho pravé jméno je Tomas d'Alburci; svým vstupem do hry završí děj dobrým koncem
Frosina - chytrá intrikářka, dohazovačka; jako jediná zná poměry v celé rodině
Štika - sluha Kleanta, je si vědom Harpagonových vlastností
Jakub - Harpagonův kuchař, kočí a sluha na všechno; podlý a pomstychtivý

DALŠÍ POSTAVY:

Policejní komisař, písař policejního komisaře, Harpagonovo služebnictvo - mistr Šimon, panna Klaudie, Bumbal, Treska

DĚJ:

Příběh se odehrává v Paříži roku 1670. Pojednává o životě lakomce Harpagona. Harpagon žije v domě se svými dvěma dětmi - Kleantem a Eliškou. Všichni o něm ví, že je velice bohatý, ale zároveň lakomý a pomlouvá ostatní. Jeho největší starostí je, aby dětem nemusel dávat k svatbě věno, ale aby jej dostaly ony. Tyto pomluvy jeho dětem ztěžují společenský život.
Když se Eliška zasnoubí s Valérem, má oprávněné obavy, že otec jejich svatbě nepožehná. Proto se se svými úmysly nejprve rozhodne svěřit svému bratru Kleantovi. Ten se jí na oplátku svěří se svým trápením. On sám je také zamilovaný do chudé, ale velmi krásné dívky Mariany a chce si ji vzít.
Ani jednomu z nich se však do přiznávání svých citů otci nechce. Mají totiž strach z jeho reakce. Nakonec se rozhodnou, že za otcem půjdou společně. Ten o svatbě začne hovořit sám. O Marianě mluví pěkně a potěší ho, že mu jeho syn dá za pravdu v tom, že by z ní byla dobrá manželka. Poté vyjde najevo, že Harpagon celou dobu mluví o tom, že on sám si chce Marianu vzít. Na tuto myšlenku přivedla Harpagona dohazovačka Frosina, která pomocí různých úskoků, dvojsmyslných vět a chlácholivých monologů přesvědčí Harpagona, že jej Mariana miluje.
Celá situace se stává pro Harpagonovy děti ještě více nešťastnou, když jim jejich otec oznámí, že pro ně také našel vhodné protějšky. Pro svou dceru Anselma, velice bohatého staršího pána, a pro Kleanta bohatou vdovu.
Když se Frosina dozví, že Mariana miluje Kleanta, rozhodne se mladému páru pomoci. Plánuje s dívkou, jak se lakomce zbavit. Roli v tom hraje také fakt, že jí Harpagon za její předešlé dohazovačské služby nezaplatil.
Kleant se rozhodne jednat sám. Podepíše nevýhodný obchod s neznámým lichvářem, ze kterého se nakonec vyklube jeho otec, jehož tím nesmírně rozčílí.
Dojde k hádce mezi Kleantem a Harpagonem, při níž tedy vyjdou najevo Kleantovy city k Marianě, po které touží oba.
Zoufalý Kleant odchází do zahrady, kde se střetne se svým sluhou Štikou. Štika během jejich hádky nejde pohádkový poklad - truhličku s penězi, kterou Harpagon ukrýval v zahradě a později ji předá Kleantovi. Harpagon ale brzy přijde na to, že mu poklad chybí. Rozzuří se a přivolá komisaře. Rozhodne se vyslechnout celou rodinu i služebnictvo. Jakub obviní ze zlosti Valéra, jenž ho v hádce kvůli přípravě večeře uhodil.
Harpagon tedy vyslechne správce Valéra. Při výslechu však dojde k nedorozumění - Valér si myslí, že ho Harpagon obviňuje nikoliv z krádeže, ale z lásky k Elišce, a tak se ke všemu přizná. Harpagon je vzteky bez sebe. Chce nechat Valéra popravit.
Ještě ten samý večer má dojít k slavnostní večeři, na níž Harpagon pozval jak svou nastávající Marianu, tak Anselma, kterého určil za ženicha své dceři. Po příchodu pana Anselma se všechno změní.
Valér přiznává, že je synem hraběte Tomase d'Alburci. On jediný přežil, když s celou rodinou ztroskotali na moři. To celé slyší Mariana a Alselm. Děj vyvrcholí přiznáním pana Anselma, který prozradí svůj skutečný původ. Ukáže se, že je ztraceným otcem nejen Valéra, ale i Mariany.
Kleant vrátí otci ukradené peníze s podmínkou, že se bude moci oženit s Marianou a Eliška s Valérem. Harpagon s vidinou navrácených peněz souhlasí, a vlastně na tom vydělává: svatební výlohy a náklady za vyšetřování bude platit Anselm. Harpagon je spokojen a zůstává sám se svými penězi.

KOMPOZICE:

• chronologická
• dodržení jednoty místa, času a děje
• zábavná komediální zápletka
• podrobná a zdařilá charakteristika postav

JAZYK:

• psáno er-formou
• živé dialogy plné hovorových obratů, zejména u Harpagonova služebnictva
• mnohdy najdeme anaforu (zvláště ve vypjatých scénách)
• často satirický tón, ironie, nadsázka
• stylistické rozvrstvení slovní zásoby (např. citové zabarvení - zejména když Harpagon hovoří o penězích)
• psáno spisovným jazykem X občasné vulgarismy
• figury a tropy
• metafory
• v překladu Vladimíra Mikeše se téměř nevyskytují žádné archaismy na rozdíl od většiny předchozích překladů

VLASTNÍ NÁZOR:

Moliérův Lakomec je tak oblíbený především pro stálou aktuálnost svého příběhu. Charakteristika postav je velmi podrobná a přesná. Postavy v díle jednají vcelku běžně i na dnešní dobu. Děj má spád. Čtenáře zde pobaví hned několik úsměvných situací. Velmi zábavné byly dialogy se satirickým podtextem. Jen konec mi připadal plný klišé. A i když se logicky vyjasní všechny souvislosti, působil na mě konec uspěchaně a spěšně. Myslím si, že ačkoli je drama velmi dobře zpracované do knižní podoby, jeho pravé kouzlo se projeví nejvíce na jevišti.