ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Moliére (*15.01.1622 - †17.02.1673)

   
­­­­

Ztřeštěnec

  • ukázka (1980, Dilia)
  • přeložil František Vrba
  • méně známá Moliérova komedie o pěti dějstvích
  • ústřední postavou klasické veršované komedie je bystrý a nápaditý sluha Maskarilo; titulním "ztřeštěncem" je pak jeho mladý pán Lelio, jehož touhou je získat lásku krásné Célie - chytrý sluha by mu v tom dokázal snadno pomoci, kdyby však zbrklý pán svými vlastními nápady každou chvíli nekazil Maskarilovy promyšlené plány...

OSOBY

LELIO - syn Pandolfův
CÉLIE - nevolnice Trufaldinova
MASKARILO - sluha Leliův
HYPOLITA - dcera Anselmova
ANSELMO - otec Hypolitin
TRUFALDINO - starý pán
PANDOLFO - otec Leliův
LEANDRO - mladý pán
ANDRÉS - domnělý cikán
ERGAST - přítel Maskarilův

Posel
Dvě maskované skupiny

Děje se v Mesině

PRVNÍ DĚJSTVÍ

1. VÝSTUP

LELIO (sám):
Tak dobrá, Leandro! Pusťme se do zápasu!
Nám oběma teď jde o její mladou krásu,
o to, kdo získá úžasnou Célii,
čí trumfy soupeře v tom boji přebijí.
Braňte se! Ukažte, co zmůžete svou zbraní!
Já s vámi nebudu mít žádné slitování!

2. VÝSTUP

LELIO, MASKARILO.

LELIO:
Hej! Maskarilo!

MASKARILO: Co?

LELIO:
Poslechni, co mě hryže:
mám v lásce prozatím štěstí jen na potíže.
Célii miluje pan Leandro. V lásky hře
zlý osud dělá mi teď z něho soupeře.

MASKARILO:
Leandro Célii?

LELIO:
Úplně po ní šílí!

MASKARILO:
Tím hůř.

LELIO:
Tím hůř. A tím - mně brání dojít k cíli.
Ale nač zoufal bych si, však bude zase líp!
Vždyť mohu spoléhat na tebe, na tvůj vtip,
na tvoje nápady - a vím, že ty když chceš,
na každou překážku a potíže vyzraješ,
je nikdo na světě by líp to nedoved.
Jsi král všech sluhů!

MASKARILO:
Pchá! Nechte si ten svůj med!
Když je nás chudáků pro pány zapotřebí,
to by nás vynesli svým šmajchlováním k nebi,
jenomže jindy zas, když popadne je zlost,
mydlí nás ostošest pro každou maličkost.

LELIO:
Křivdíš mi, na mou čest, takovou invektivou!
Spíš o Célii mluv! Tou svojí krásou živou,
byť sama zajatá, tak silně muže vábí,
že i ty nejtvrdší svým kouzlem zajala by.
Tím zajala i mne. Vždyť způsob její řeči
i každý její rys mi neomylně svědčí
o vyšším původu. To dnešní ponížení,
které ji postihlo, se jistě brzy změní.

MASKARILO:
Ty vaše chiméry! Jste romantický synek.
Jenže co řekne vám Pandolf, váš pantatínek?
Váš otec, chápejte - alespoň se tak tváří.
Víte, jak vybuchne, když se v něm všechno vaří,
jak umí láteřit, že s vámi zatočí,
když vaše ztřeštěnost ho trkne do očí.
Teď právě s Anselmem už pro vás svatbu strojí:
až vás pan Anselmo ožení s dcerou svojí,
snad trochu zmoudříte, a on už v duchu vítá,
jak vám dá v manželství zabrat ta Hypolita.
Když ale zklamete naději, co v to vkládal,
až pozná, že jste vy jinde své srdce zadal,
že jste se pobláznil a že ta láska jiná
vás jinam odvádí od povinností syna -
už slyším kázání, které se na vás řítí -
co říkám kázání - hotové hromobití!

LELIO:
Dej pokoj, prosím tě, s tou svojí rétorikou!

MASKARILO:
To vy spíš přestaňte s takovou politikou!
Nic vám z ní nekouká. Spíš měl byste se snažit...

LELIO:
Ty mlč a nežádej, abych tě musel zpražit!
A neraď mi! Snad víš, že mudrování sluhů
se svojí vlezlostí nikomu nejde k duhu.

MASKARILO (stranou):
Už jsem ho dopálil!
(Leliovi.)
Já, račte pochopit,
jenom tak žertuju a zkouším ten váš cit.
Copak snad vypadám na karatele mravů?
Což proti přírodě si budu stavět hlavu?
Naopak - můžete mi leda vytýkat,
že všechno lidské mám až příliš vřele rád.
Na tátu nedbejte, když zalyká se žlučí,
a užijte si své, ať tatík jak chce bručí!
Řeknu vám: myslím si, že tyhle mrzouty
mrzí, že nestačí na mladé kohouty,
a jejich z nouze ctnost jen závistivě doufá,
že zkrouhne mladíka, který si v lásce troufá.
Znáte mé schopnosti, ty jsou vám ke službám.

LELIO:
Ach! Takovouhle řeč, to už si líbit dám.
Ostatně zdá se mi, že nejsem bez naděje,
že krásná Célie té mojí lásce přeje.
Jenže i Leandro teď dostal zálusk na ni
a vyrvat mi ji chce. Tak radši bez meškání
namáhej rozoumek a mysli ze všech sil,
jak bych mu záměry teď rychle překazil!
Jistě si vymyslíš nějaký plán či lest,
aby se mi ten pán do cesty přestal plést.

MASKARILO:
Počkejte chviličku, než si to srovnám v hlavě
(Stranou.)
Jak si hned vymyslet, co potřebuju právě?

LELIO:
No! Co tě napadlo?

MASKARILO:
Proboha, to je chvat!
Můj mozek zvyklý je pomalu pospíchat.
Ha! Mám to! Musíte... Ne, to by bylo špatné.
Kdybyste ale šel...

LELIO:
Kam?

MASKARILO:
Ne, zas málo platné.
Vymyslím jiný trik...

LELIO:
A jaký?

MASKARILO:
Chtěl jsem říct,
že můžete...

LELIO:
Co?

MASKARILO:
Ne. Zas nemůžete nic.
Promluvte s Anselmem.

LELIO:
Brr! To bych
vedle šláp!

MASKARILO:
Pravda, to byl by krok z deště pod okap...
Tak co abyste šel navštívit Trufaldina?

LELIO:
Co tam?

MASKARILO:
To nevím.

LELIO:
Hm. Tahleta pitomina
je vrchol všeho! Fuj! Vyletím vzteky z kůže!

MASKARILO:
Počkejte! Víte snad, co měšec zlata zmůže.
Mít ho teď po ruce, tak nemusíme dál,
si dělat starosti, že byste nevyhrál.
Hned byste vykoupil tu nevolnici svoji
a soka donutil nechat ji na pokoji.
Pan Trufaldino sám ji dostal do zástavy
na půjčku cikánům. A teď mu nejde z hlavy,
že tihle cikáni mu půjčku nesplácejí.
Když prodá slečnu vám, tak aspoň zbaví se jí
a od vás dostane své prachy. Vždyť je škrťa,
co pro šesťák by si i koleno dal vrtat,
a jeho nejvyšší a mocný bůh je mamon.
Má to však háček...

LELIO:
Co?

MASKARILO:
Že zrovna stejný hamoun
je i váš pantatík. I jeho potěcha
jsou jeho dukátky a nikdy nenechá
vás hrábnout do nich. Ne. S tímhle jsme zkrátka v louži
ty jeho zlaťáky vám teďka neposlouží.
Když ale nekyne vám pomoc od tatíka,
zkusme to s Célií, co tomu ona říká!
Tady má okýnko.

LELIO:
Jenže ten darebák,
ten Trufaldino ji teď hlídá jako drak.
Dej pozor!

MASKARILO:
Počkáme si tady v koutě na ni.
A sláva! Sama jde! K nám! Vstříc našemu přání!


+++


DRUHÉ DĚJSTVÍ

1. VÝSTUP

LELIO, MASKARILO.

MASKARILO:
Co naplat, musím se těm vašim prosbám vzdát,
i když jsem vás už chtěl opustit tolikrát.
Zase to potáhnu s vámi v tom těžkém spolku.
Tak měkké srdce mám, že kdyby ze mě holku
stvořila příroda, sám domyslete dál,
co byste asi vy pak se mnou udělal.
Jak říkám: s vámi jdu zas přes hloží a bláto
a jen vás varuju: nehřešte pořád na to!
Když zkouším kvůli vám k cíli víc různých cest,
jen se mi nechtějte pod nohy pořád plést
a nemyslete si, jak jste vy sám šelma!
No dobrá, zkusím to napravit u Anselma,
jestli se ale teď splašíte jako kluk,
řeknu vám adyjé a je mi všechno fuk.

LELIO:
Už budu rozumný, už nemusíš se bát,
však to sám uvidíš...

MASKARILO:
Jen toho hleďte dbát!
Tak tedy ten můj plán má tohle smělé schéma:
Váš tatík žije si a k umření se nemá,
aby svým odkazem vám pomoh ke štěstí.
Tak jsem ho zabil. To - je ovšem část mé lsti.
Zkrátka jsem rozhlásil, že pana tatíčka
k našemu zármutku teď klepla mrtvička.
A abych podepřel průkaznost těch svých slov,
jeho jsem prozatím vylákal na venkov,
když jsem mu namluvil, že tam, na jeho statku,
který teď dělníci dávají do pořádku,
se přišlo v základech pod zemí na poklad.
On, jak je chamtivý, se tam hned začal hnát
a všichni z domu s ním. Takže dnes tímhle trikem
jsme v domě sami dva s domnělým nebožtíkem
v té prázdné rakvičce, kterou jsem obstaral.
Teď snad už chápete, co bych si od vás přál.
Musíte dobře hrát svou přidělenou roli:
jste zarmoucený syn, kterého srdce bolí.
A jestli tohle nám nezíská naši věc,
klidně mi řekněte, jaký jsem pitomec.

2. VÝSTUP

LELIO (sám):
Jeho vtip opravdu mi připsal divnou roli,
kterou prý štěstí mé nakonec vyvrcholí.
Jenomže pro lásku je člověk odhodlán
podniknout nemožné a splnit každý plán.
Když láska omluvit může i ze zločinu,
proč pro tak malou lest bych vyčítal si vinu,
jestliže mě k ní teď nutí můj vřelý cit
a když si za to mám své blaho zasloužit?
Můj bože! Už sem jdou! Ach ano, pro svou lásku
si musím nasadit zarmoucenou masku.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 15.01.2021

­­­­

Diskuse k úryvku
Moliére - Ztřeštěnec







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­