Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sestává ze dvou stejných kusů pergamenu, které uprostřed jsouce svázány čtyry listy v osmerce činí. Dle písma, které běžíc mezi vodorovnými čarami poněkud latinskému se podobá, pochází z osmého neb devátého století a jest tudíž nejstarší památka literatury české a vůbec slovanské.

Rukopis zelenohorský zavírá v sobě dva zlomky básní, které známy jsou pode jménem Sněmu a Libušina soudu. Jsou psány veršem desetislabičným.

DÍLO:

• literární padělek
• mělo pocházet z 8. nebo 9. století
• obsahuje fragment básně Sněm a báseň Libušin soud

OBSAH:

Libušin soud
Spor bratrů Chrudoše a Šťaglava o dědictví, o kterém rozhodne Libuše za přítomnosti vladyků a kmetů.

"Aj, Vltavo, če mútíši vodu,
če mútíši vodu striebropěnú?
Za tě lútá rozvlajáše búra
sesypavši tuču šira neba,
oplákavši glavy gor zelených,
vyplakávši zlatopieskú glinu?"
"Kako bych jáz vody nemútila,
kegdy sě vadíta rodná bratry,
rodná bratry o dědiny otnie!"

Shrnutí obsahu Libušina soudu od pana profesora Josefa Kořínka:
Rozepře dvou bratří Chrudoše a Šťaglava, synů Klenových, kteří po smrti otcově o dědictví se rozvadili. Starší Chrudoš chtěl totiž dle cizího způsobu vládnouti celou pozůstalostí na ujmu mladšího Šťaglava. I donesla se zpráva o tom kněžně Libuši, kterážto shromáždivši soud zemský, kázala pohnati rozvaděné bratry. Rozsudek vynesen po domácím právu v ten smysl, že oba bratři společně dědictvím mají vládnouti... Chrudoš pak hanil kněžnu Libuši, jež dotčeně se vzdává soudnictví.

PERSPEKTIVA:

Je zde kladen důraz na vlastenectví.