Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Lyrickoepická báseň tato volného rozměru pochází z doby pohanské. Opěvuje se v ní smrt jinocha, od vraha zabitého, jehož všecky děvy oplakávají. Zdali to děj skutečně historický, či jen od básníka vymyšlený, rozhodnouti nelze.

(poznámka od profesora Josefa Kořínka)

Běháše jelen po horách, po vlasti,
Poskakova po horách, po dolinách,
krásná parohy nosi;
krásnýma parohoma hustý les proráže,
po lesě skákáše hbitými nohami.

Ajta junoše po horách chodíva,
dolinami chodíva v lúté boje,
hrdú braň na sobě nosíva,
braňá mocnú rozráže vrahóm shluky.

Nenie juž junoše v horách!
Podskoči naň zdě lstivo lutý vrah,
zaměši zraky zlobú zapolena,
udeři těžkým mlatem u prsi,
zevzněchu mutno žalostiví lesi;
vyrazi z junoše dušu, dušicu!

Sie vyletě pěkným táhlým hrdlem,
z hrdla krásnýma rtoma.

Aj, tu leže!
Teplá krev za dušicú teče, za otletlú,
syrá země vřělú krev pije:
i by v každej děvě po žalniem srdečcě.

Leže junoše v chladnej zemi,
na junoši roste dúbec, dub,
rozkládá sě v suky šíř i šíř.

Cházievá jelen s krásnýma rohoma,
skáče na nožiciech rúčiech,
vzhóru v listie piená táhlé hrdlo.

Sletujú sě tlupy bystrých krahujcev,
ze vsia lesa sěmo na sien dub,
pokrakujú na dubě vsici:
"Pade junoše zlobú vraha."
Junoše plakáchu vsie děvy.