Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Autor líčí dějiny od tzv. počátku, tzn. od stavby Babylónské věže = zmatení jazyků. Autor a všichni ve středověku měli mylnou představu, že muž jménem Čech se svým slovanským lidem přišel ze slovanského Chorvatska do nové země, kterou pojmenovali podle něj - Čechy. Po vylíčení Čechova příchodu do země vypráví tak řečený Dalimil pověsti o Krokovi, Libuši, Přemyslovi, dále podrobně líčí dívčí válku, kde uvádí některá jména mystických knížat o Neklanovi, Vlatislavovi a konečně přichází k prvnímu historicky známému knížeti Bořivojovi a jeho pokřtění Metodějem. Vypráví také o moravském králi Svatoplukovi. Dále se zmiňuje o Vratislavovi I. Hodně se věnuje vyprávění o sv. Václavu a jeho babičce sv. Ludmile. Vypráví o událostech, které se staly za vlády jednotlivých knížat a králů. Věnuje se také českým světcům, sleduje vývoj událostí po smrti posledního Přemyslovce Václava III., nastoupení Jana Lucemburského na český trůn. Kroniku zakončil poučením šlechtě. Dodatečně bylo připsáno ještě pokračování kroniky z doby vlády Jana Lucemburského.

Autor kroniky je neznámý, víme pouze, že byl hodně vzdělaný. Měl rozsáhlé jazykové znalosti. Kromě češtiny ovládal latinu a němčinu. Text svědčí o znalosti kroniky české, německé i staré legendy. V předmluvě se autor odvolává na pět kronik, z nichž nejvíce vychvaluje kroniku boleslavskou a nejméně kroniku vyšehradskou. Autor musel patřit mezi vyšší šlechtu, poněvadž často mluví hanlivě o lidech z nižších vrstev.

Kronika je napsána bezrozměrným veršem o 5-17 slabikách. Převládají osmislabičné verše. Převážně je sepsána sdruženým rýmem.