Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2016
• článek s prvky fejetonu o přístupu české společnosti k akademickým titulům - funkce výchozího textu inspirativní

Představte si obyčejný činžovní dům. Oprýskaná omítka, vrzající schody a zvonky se jmény obyvatel. Za prvními dveřmi bydlí inženýr, naproti docent, o patro výš magistra a pod střechou doktor. A někde vzadu ve dvoře? Tam se krčí bakalář. Výtah sice nefunguje, ale společenský žebříček je zřejmě v naprostém pořádku.

V České republice máme akademické tituly zkrátka rádi. Někdy to dokonce vypadá, že čím více písmenek člověk kolem svého jména nasbírá, tím větší úctu si zaslouží. Kdo nemá před jménem alespoň dvě písmena a tečku, jako by snad ani nebyl plnohodnotným členem společnosti.

Stačí přijít na úřad nebo na pracovní schůzku.
"Dobrý den, pane Nováku," pozdravíte zdvořile.
"Pane inženýre Nováku," opraví vás dotyčný s výrazem člověka, kterému jste právě urazili celou rodinu.
Najednou máte pocit, že jste se dopustili závažného společenského přestupku. A přitom jste jen zapomněli na tři písmenka.

Získat akademický titul samozřejmě není jednoduché. Za každým by měly stát roky studia, řada zkoušek, probdělé noci a tvrdá práce. Takové úsilí si zaslouží uznání. Jenže znamená titul automaticky, že je jeho nositel chytřejší, schopnější nebo slušnější než ostatní?

Představme si třeba pana inženýra, jemuž doma začne kapat kohoutek. Po několika neúspěšných pokusech o opravu nakonec zavolá instalatéra. Ten možná žádný vysokoškolský titul nemá, ale během deseti minut problém vyřeší. A světe, div se, kohoutek přestane kapat i bez diplomu!

Zvláštní je také naše potřeba tituly neustále zdůrazňovat. Najdeme je na vizitkách, v e-mailových podpisech, na dveřích kanceláří i na zvoncích. Někdy už člověk skoro neví, zda oslovuje konkrétní osobu, nebo její životopis.

Možná bychom se měli naučit rozlišovat mezi vzděláním a skutečnou hodnotou člověka. Vysokoškolský diplom může být důkazem znalostí a vytrvalosti, ale o charakteru svého majitele toho mnoho neprozradí. Úctu si přece zaslouží nejen pan profesor, ale také šikovná prodavačka, poctivý řemeslník nebo ochotná uklízečka.

Až tedy příště zazvoníme v onom činžáku, nemusíme se nejprve dívat na tituly vedle jmen. Mnohem důležitější bude, kdo nám otevře a zda nás s úsměvem pozve dál. Protože titul může člověku otevřít nejedny dveře, ale slušnost je to, co by za nimi rozhodně nemělo chybět.