Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DOBA A MÍSTO DĚJE:

r.1241 - Holomouc

HLAVNÍ POSTAVY:

Protivín, jeho žena Kateřina, dcera Bohunka, její milý Otík, Jaroslav z Divišova

DĚJ:

Po Holomouci se roznesla zpráva, že Tataři už porazili vojáky ve Slezsku a teď míří na Moravu - právě do Holomouce. Tamnímu purkrabímu byl doručen pergamen z Čech, kde se psalo, že v Holomouci se shromáždí vojáci jak z Moravy, tak i z Čech, a bude jim velet Jaroslav z Divišova. Od té doby nastal ve městě ruch. Občané se připravovali na obležení Tatarů, kteří měli podivuhodnou pověst. Ještě neprohráli a prý vypadali jako zvířata.
Do příprav na obranu se zapojili všichni, opravovaly se hradby a mečař Protivín měl v tuto dobu také hodně práce. K tomu se mu ale připojily ještě osobní problémy. Jeho dcera Bohunka se zamilovala do tamního písaře Otíka, který byl ovšem původem Čech, a Protivín Čechy neměl rád. To bylo důvodem, proč jim nedal souhlas ke svatbě.
Do Holomouce se sjelo osm tisíc Čechů a čtyři tisíce Moravanů, aby bránili svou zem. Sledovali postup Tatarů, kteří se zanedlouho objevili právě před jejich hradbami. Holomoucké vojsko se však velmi dobře bránilo a nepodlehlo tatarským nájezdům. Zatím však docházelo jen k útokům na hradby, souboj na otevřeném poli se nekonal.
Holomouci docházely zásoby a místní lidé začínali být nervózní. Tataři vyplenili již celé okolí a zapálili i blízký Hradišťský klášter, což vyvolalo v lidech chuť střetnout se s nimi v přímém boji na otevřeném poli. To ovšem Jaroslav zakázal a požádal je o vyčkávání. Správná chvíle na útok nadešla ráno po svatém Janu Křtiteli. V noci totiž Tataři slavili tento svátek a velmi se opili. Toho Jaroslav využil a na brzkou ranní hodinu nařídil útok na Tatary, který byl úspěšný, přinesl Holomouci vítězství a slávu.
Boje se účastnil i Protivín a Otík, který byl celý v ocelové zbroji, a tak mu nebylo vidět ani do obličeje, když Protivínovi v boji pomáhal a zachránil mu život. Sám Otík byl ale zraněn a když mu Protivín sundal přilbici, byl překvapen, kde se pod ní skrývá. V této bitvě poznal Protivín, že Češi jsou dobří a stateční lidé a dal požehnání ke svatbě své dcery s Otíkem.