Menu
Tyl Josef Kajetán (*04.02.1808 - †11.07.1856)
Rozervanec
- novela z roku 1840
- jejím hlavním tématem je takzvané rozervanectví, označované jako určitá módní nemoc, která se vyznačuje stylizací do role nešťastného člověka, jenž se pokouší sebe i okolí přesvědčit o svých nenaplněných touhách a ztracených nadějích
MÍSTO PŘEDMLUVY
Scéna v kněhkupeckém krámě. Za pultem ochotný KNĚHKUPEC - rozumí se: Čech; před pultem několik panáčků s vousami a bez vousů, s náočkami i bez náoček - rozumí se, také samí Čechové. Mezi nimi řeč, o nížto se říká, že je jako rozprávka.
Po chvíli vejde do krámu VENKOVAN, člověk jadrný - ani filosof, ani hlupec, ale plný zdravého, nestrojeného a nelíčeného rozumu, kterýž, co ještě neví, rád sobě říci dá.
VENKOVAN: Prosím - vyšel již devátý svazek Vlastimila?
KNĚHKUPEC: Tuto jest. Račte se jím potěšiti.
VENKOVAN: Oh, co se mne týče - já se rád potěším: jen když také páni spisovatelé k tomu něco přidají. Počkejme - hned se podíváme - co nám tenkrát poskytují. (Dívá se na poslední stránku a čte obsah.) Zlomky z vypravování o Sibirii. - Mhm! - O tvoření kamenného uhlí ... No vida, vida! - Černohorci. - Ahá! - Slovo o cizojazyčném ... (Hlavou kývaje a mumlaje čte dále - až pak se náhle zastaví.) - Rozervanec? - Ouha! - Tomu nerozumím. Co je to za zvíře?
KNĚHKUPEC: To je vlastně, jak Němec říká: Ein Zerrissener!
VENKOVAN: Ahá - tedy vlastně roztrhanec? To bude dozajista něco romantického - anebo jak tomu říkáte. No budiž - uvidíme. Ale kdo pak je ten roztrhanec, a kdo ho roztrhal? Snad nějaká divá šelma?
PANÁČEK (s vousami): Něco divokého to arci bylo; nebo jak mile člověk člověka rozsápe a roztrhá -
VENKOVAN: I dejte si pokoj! Člověk člověka? - Toť je tedy historie o lidožroutech - zas nějaké vraždy a krveprolití -
PANÁČEK: Tak zlé to nebude. Jedná se tu jen o modní nemoci - či-li tak zvané rozervanosti.
VENKOVAN: Pro Pána Boha! co pak to máte za módy? Nemoce a rozervanost? O té jsem jak živ nic neslyšel.
PANÁČEK: Rád věřím. Neboť nepadá mezi lid, kterýž co dělati má - o něco se stará, přemejšlí a síly své okouší, nebo jak psáno stojí:
Chléb svůj v potu tváří dobývá,
A pak spokojen ho solívá.
VENKOVAN: I pro Boha vás prosím! toť je, jako by ta šelma lidský rozum měla.
PANÁČEK: Ba toho právě nemá; sic by se nebyla ani zrodila.
VENKOVAN: Ah, tedy se posléz jen bláznů chytá? No, to dá Bůh, že u mne nezavadí. Práce je až na zbyt, a kousek zdravého rozumu je také v záloze. Ale - rád bych přece jen věděl jak ta šlakovitá nemoc vypadá. Je to jen o to, aby se jí člověk varovati uměl.
PANÁČEK: Ta je snadno k poznání. (Napořád horlivěji.) Najdete-li člověka, kterýž dělá, jakoby byl nešťastný - kterýž sebe i jiné k víře nutí, že je pro něho všecka blaženost ztracena - kterýž vám při každé příležitosti o nesplněné touze a zmařené naději zaskuhrá - kterýž to hříšným násilím u sebe sám tak daleko přivedl, že nespokojen ani světu ani nebi nedůvěřuje - kterýž pln zúmyslné, vylíčené, přepjaté, nepřirozené bolesti o nějakém světu a příští jako v zimniční fantasii rozpráví - kterýž tedy všechny svazky víry, naděje a lásky z vlastní vůle v sobě rozerval - tentýž nazývá se rozervanec.
PANÁČEK (bez vousů ťukne TŘETÍHO - po straně): Ten zas balamutí!
VENKOVAN (poslouchal s vyvalenýma očima): Ale pro pána krále - máte mě, panáčku, za blázna? - anebo jsou takoví lidé skutečně na světě?
PANÁČEK (PRVNÍ): U nás ovšem není až posud říše jejich veliká, a bohdá také, že se nerozšítí - jelikož i za hranicemi, kdežto hlavní trůn svůj měla, její panování již truchlivého konce dochází, totiž: nevšímavosti a zapomenutí. Aby le naši krajané o všdch úkazech věku devatenáctého zvěděli - aby všechny i cizí choroby jeho poznali, a historii společenského života veskrze projíti mohli - to snad bylo příčinou, že se tato kratičká novela českému čtenářstvu podala, a s novou věcí i nové jméno před oči jeho postavilo.
PANÁČEK (DRUHÝ): Adio! Adio! (s TŘETÍM rychle odejde).
Na ulici.
DRUHÝ: Ďas aby takové tlachy poslouchal! Co nejde pod jejich míru - zavrhují; co nemohou na vážkách své obmezenosti převážiti - je plno chyb. Člověk by se mezi nimi ukousal!
TŘETÍ: Tak!
DRUHÝ: Pro cizí pocit - pro cizí touhu nemají žádné měřítko. Cizí snažení nazývají pošetilostí, a cizí náhledy jsou u nich samé bludy.
TŘETÍ: Tak!
(DRUHÝ ještě asi půl hodiny v podobném tónu horlí, a TŘETÍ pilně potakuje - potom vejdou oba do kavírny. Šáleček černého všecku žluč opláchne.)
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Josef Kajetán Tyl - Rozervanec
Aktuální pořadí soutěže
- Do soutěže se prozatím nezapojil žádný soutěžící.
- Přidejte vlastní práci do naší databáze a staňte se vítězem tohoto měsíce!
Štítky
divadelní hry HEKTOR řečtí bohové denní služba Sama sebou hutka román mrtvé duše golet Kulička rozbor témata pohyblivé obrázky Lassie se vraci Kristus loki prosté motivy literatura faktu ta naše povaha česká démanty jarom pustiny Trojský kůň mé jméno generace májovců Zoo v kufru jaro v domě Globální oteplování prepadena 20 000 mil pod mořem nejkrásnější vánoce balada fortunina
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 711 827 307
Odezva: 0.04 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí