Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka

TRNKA: Holaho! Půjdete-li pak od sebe? Ani o božím poledni nedáte si pokoje? Kolikrát ti to mám ještě říct, ty parohatý dudáku, abys mi za holkou nelezl? Ty budeš tak dlouho dělat, až ti vlepím hrst broků pod kolena!
ŠVANDA: Nechte si povědít, milý Trnko -
DOROTKA: Ano, tatínku, nechte si povědít; teď to vypadá -
TRNKA: Hubu drž! Já bych si z toho nic nedělal, že ani otce, ani matku nemáš -
ŠVANDA: No, snad jsem nepad jako žalud z dubu!
TRNKA: Nu, že je tedy neznáš. Já bych nedbal na lidské řeči, jen kdybys měl do čeho kousat! Kdybys byl dost mizerným pacholkem, třeba tím slouhou, jako tvůj nevlastní otec neuval, abysi měl krajíc jistého chleba -
DOROTKA: Ale nechte nás jen k slovu přijít, tatínku!
TRNKA: Hubu drž! já vím, co chceš, - přimlouvat se, omlouvat, domlouvat, známe se, ty jsi chtivá straka - hr, hr! jen abysi ho už měla; ale co potom? Budete sušit hubu na větru.
ŠVANDA (hezky hlasitě): Však ono není tak zle, pane Trnko, a kdybyste věděl -
TRNKA: Já vím všecko!
DOROTKA: Nic nevíte, tatínku! Švanda dostane peníze!
TRNKA: Peníze?
ŠVANDA: Aha! to koukáte - jako sykora na lůj! To věřím!
TRNKA: Dudáku, nedělej mi flauzy!
ŠVANDA: Žádné flauzy, já budu mít tisíce!
DOROTKA: Slyšíte to? A za dvě neděle máme svatbu. Já dostanu novou sukni - viď? - a novou šněrovačku - je-li pravda?
TRNKA: Ale ty poblázněná pěnkavo! Kdepak by vzal ten dudák peníze? Rodičů nemá, přátel nemá, vydělat si je neumí -
ŠVANDA: Kdo ví! A jen abyste o tom věděl - já jdu do světa.
DOROTKA: Do světa?! Švando, co ti napadá? jakpak bude potom za osm dní svatba? Svět je kdovíjak veliký - toť se do té doby nevrátíš!
ŠVANDA: Tedy musíš trochu čekat; já si dám také srdce na zámek.
TRNKA: Ale copak chceš ve světě, ty střelený peciválku, jenžto jsi jaktěživ dále nebyl nežli v Strakonicích?
DOROTKA: Ano, co tam chceš?
ŠVANDA: Vydělávat peníze.
TRNKA: Jakpak?¨
ŠVANDA: No - na dudy.
TRNKA: Na du - hahahaha!
ŠVANDA: Co se smějete? Nynčko se vydělá nejvíc peněz muzikou.
TRNKA: I ty pomámený strakapoune! Jsi tak hloupý - nebo se děláš hloupějším? Teď se vydělávají peníze tuhletím (okáže na čelo) a tuhletím (na ruce), ale musí to mít člověk jako na drátkách, všecko naštemováno. Dudy! Člověk by se zbláznil! Můžeš jít - i ano, ale po hospodách, kde ti budou sázet po krejcaru, - jinde se ti vysmějou, jdi si, jdi! ale do mého revíru mi nepáchni, dokud nebudeš mít dva plné talíře na stole, - a kdyby to bylo v ovčácké chalupě!
DOROTKA: Tatínku! - Ach milý Švando, nech ten svět bejt světem a zůstaň doma; já radši ještě počkám, až ti něco nahodí -

ROZBOR UKÁZKY:

Všimněme si Švandova odhodlání vyrazit do světa. Zároveň se zde ale projevuje naivita, když si Švanda myslí, že si ve světě brzy vydělá tisíce. Dorotka se o Švandu bojí, a proto ho nechce pustit. Její srdce by puklo žalem a steskem. Naopak Trnka je rád, že se tím dudáka zbaví. Nikdo mu nebude chodit za dcerou a on ji nebude muset hlídat. Trnka je svědomitý otec. Chce dát dceru někomu, kdo se o ni postará. Nechce, aby se provdala do chudoby. Strach o budoucnost dcery je větší než soucit. To dá Trnka najevo na konci výše uvedeného výstupu. Mladý dudák je ochoten pro lásku udělat cokoli. A Dorotka, jako každá dívka v jejím postavení, má strach o lásku, která se tou dlouhou cestou vystaví velmi těžké zkoušce.