Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1834

OSOBY

Paní MASTÍLKOVÁ - pražská máselnice
LIDUNKA - její neť a chovanka
KROUTIL - švec
JENÍK - jeho syn, mlynářský chasník
Chevalier DUDEC - vlastně Dudek, švihák
Slečna CIBULČINI - vlastně Cibulková, zpěvačka
Pan HVĚZDOLESKÝ - literát
Paní KLINKÁČKOVÁ - vdova po sládkovi
HUBÍNEK - uzenář
KOZELKA - dohazovač
ONDŘEJ JAMMERWEIL
MARKYTA - stará panna, hospodyně, oba v domě Mastílkové
JIŘÍK - sluha
JAN - sluha, oba v domě Mastílkové
PAVELKA a ŠEBELKA - drvoštěpové
Žid ŠIVELES
DRÁB
DOROTKA a MADLA - děvečky
Slepý MAREŠ - starý hudebník
BĚTUŠKA - jeho vnučka
Dvě PÍSNIČKÁŘKY

Lid městský i venkovský, kejklíři, prodavači, chasa mlynářská

Děj v Nuslích a v Kravíně u Prahy.

OBRAZ PRVNÍ

Ulice. Po pravé krám paní Mastílkové, po levé ševce Kroutila. Nazad viděti mlíkařku, k nížto po celý první výstup kupující docházejí - jakož i do krámu k máselnici. - Z obou stran, při domech, kupy drvoštěpů sedících po zemi; PAVELKA po pravé, ŠEBELKA po levé. - Jitro.

Výjev první

DRVOŠTĚPOVÉ ostřeji a poklepávají pily. - Později KOZELKA.

SBOR DRVOŠTĚPŮ:
Bruste, hoši, bruste pilu,
sekeru si strojte k dílu;
celý den
žerou zuby do polen,
sekera,
odpočine z večera.
Mnoho práce, málo chladu,
mnoho žízně, málo sladu -
bodejž kozel pilu vzal,
pilu, pilu, pilu!

KOZELKA (přihání se, pod paží a v kapsách maje plno uzlíčků): A to je hezky - to je česky. Zpěvem boží den přivítejme, zpěvem mu dejme dobrou noc!
ŠEBELKA Dobrýtro, Kozelko!
KOZELKA: Dejž to Pán Bůh, Šebelko!
PAVELKA: Co pak ti tak z rána nohy zapálilo, že jim nedáš pokoje?
KOZELKA: Nejsou boží nástroje? - Jeden leží, jeden spává, druhý vstává! - A já si toho vážím - ať mne pstotní skroutí jako suchou obruč! - nevážím-li si toho žejdlík slivovice, že jsem vás tu napad? pohromadě.
DRVOŠTĚPOVÉ (se vzchopí): Je co na práci?
KOZELKA: Až hanba - pila se vám strmácí! Patnáct, hoši! - Hoši, patnáct tvrdých! Dřevo jako síra - štěpina jako štěpina.
DRVOŠTĚPOVÉ: Kde? Kde?
KOZELKA: Zde, zde!
ŠEBELKA Plácale!
KOZELKA: Žvástale! - To je pila, bratře můj? A to jsem já, že nejsem? Chyť mě za hlavu, a pilou mě polehtej na obou kyčlích, není-li na Perštýně patnáct tvrdých.
ŠEBELKA Tedy pojďme!
PAVELKA: Ouha! - Nás Kozelka najímal.
ŠEBELKA I ty ohmatané topůrko - ty bezzubáku! - (jde naň)
DRUZÍ (za ním): Zlam ho!
PAVELKA: O jen sekni, sukovitý berane!
DRUZÍ (po něm): Potlučte jim zadky!
KOZELKA (skočí mezi ně a uzlíky vtěsnav mezi rozkrok, s rukama roztaženýma uprostřed obou sborů státi zůstane): Zpátky! Čert si vás vezmi na oprátky! Pozbyli jste rozumu? - Ať mi ruce uschnou jako zimovaná louč, jestli se mi hnete z místa! Pražští drvoštěpové! - Aj, milí páni, víte-li pak, co to znamená? S pilou a sekerou celý den po ulici. Smím já chodit se zbraní? - A jsem přece člověk, co? - Nejsem ale drvoštěp!
ŠEBELKA Nelam si hubu, pleticháři! Nešklebil jsi na nás zuby, když jsi řekl, že ti milo, že nás pohromadě nalézáš? - nešklebil?
KOZELKA: Šklebil, hochu!
PAVELKA: Netočil jsi po nás levým okem, když jsi o patnácti povídal? Že netočil?
KOZELKA: Točil, hochu!
ŠEBELKA a PAVELKA: Nu tak tedy, pane Kozelko?
KOZELKA: Nechte si ale jen říci, vzácný pane Pavelko - poslechni mne, kmochu Šebelko! Já vás miluju oba - naše jména jsou jako naštemované varhany: Pavelka, Šebelka, Kozelka! Já vás najímal oba - dokud kůrka na bochánku chrustí, bratr bratra neopustí! Oba musíte do těch patnácti - oba; jinak se po upřímnějších ohlídnu.
ŠEBELKA Nechej ohlížení, dohazovači! Jestli jsi nás oba najal, oba potáhnem.
KOZELKA: A ramena k přátelskému svazku rozpřáhnem! Tak se mi líbíte, páni drvoštěpové. Pěkně svorně, jednosvorně - to dělá vašim pilám čest. Rozumíte, vašim pilám? Vy ani nevíte, jak vážená zvířata ty vaše pily jsou. O své zuby proti zubům vašich pil se vsadím, že to nevíte. Když se tak na ty zubáky dívám, sám bych si přál býti takovým hovádkem; celý den bych měl co pilovat.

PÍSEŇ

Za Emauzi, na kopečku,
Vadne jarní růže -
Mladá Běta, ubožátko,
Starého má muže.
Holeček má bílé vlásky,
Žínce pak se chtívá lásky -
O pomoz, hochu můj,
Pouta přepiluj!

Na Petříně, pod jabloní,
Stůně mladé ptáče -
Pro dukáty vzdal se Jeník
Kopuleté Káče.
Zlato došlo, baba zbyla,
V lásce baba nestačila -
i čert si babu vzal,
Pouta zpiloval!

U Štvanice, na topolu,
Škádlí se dvě kavky -
Hošík Němec, holka Češka,
To jsou pěkné vdavky.
Holka zpívá, hošík řádí,
Ona lká - on bitvu svádí -
i kozel hocha vem,
Pouta zpilujem!

Pod skalinou vyšehradskou
To jsou pražská města,
A v nich krásný český jazyk,
Pěkná všudy cesta.
Na to hoch i holka dbejte,
Česky mluvte, nehafejte -
Pak s pilou z Prahy pryč,
někam za Poříč!

(Hrne se k Mastílkové, potutelně se ale za sborem drvoštěpů ohlíží, dozadu vpravo odcházejícím.)