Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DOBA A MÍSTO DĚJE:

Rok 1408 - 17.1.1409, Praha

HLAVNÍ POSTAVY:

Anselm z Frankensteina, Hedvika - jeho dcera, Boček z Lepotic, král Václav, student Kuchynka, Jeroným Pražský

DĚJ:

Když se měl volit nový rektor Univerzity, chytil se slova Jan Hus a přišel s myšlenkou upravit počty hlasů na Univerzitě. Do nynějška měli Češi pouze jeden hlas a cizinci (Bavoři, Sasové a Poláci) měli tři hlasy. Hus chtěl tento poměr 1:3 změnit na 3:1. Češi se na jeho stranu samozřejmě přiklonili a i králi Václavu se tato myšlenka líbila. Ale to jen do té doby, než se dozvěděl, že se do Čech šíří kacířství a Viklefovy myšlenky, které okamžitě zákonem zakázal.
Jak bylo tedy opět zveřejněno, že cizinci v tomto sporu zvítězili, Anselm z Frankensteina, který vystupoval na poradě silně proti Husovi, byl velmi rád. V době nesváru, když ho navštívil český přítel Boček, ho vyhnal ze svého domu a to jen proto, že nechtěl mít nic společného s Čechem. Anselmova dcera Hedvika však Bočka postrádala. Proto ho Anselm hned po zveřejnění výsledku pře pozval do svého domu, aby byli opět přáteli a aby dal požehnání ke vztahu Bočka a Hedviky. Jeho podmínkou však bylo, že se mu Boček nikdy nepostaví ve veřejných záležitostech.
Boček se tedy držel jen doma, kde tvořil básně, nebo v domě své milé. Mezi české přátelé již nechodil. Pražští mistři si toho všimli a vyslali za ním Jeronýma. Ten mu řekl, že Češi mají v plánu napadnout královo rozhodnutí a chtěli by poslat Bočka, aby vyjednal jejich požadavky. To ale kvůli své lásce nemohl udělat. Pustil se do pře s Jeronýmem, který od něho odcházel se zklamáním. Zklamání a žal v sobě nesl i Boček. Čeští studenti se mu jen vysmívali, a proto se rozhodl promluvit s Anselmem. Řekl mu, že se musí postavit za svůj národ. To ovšem znamenalo konec vztahu s Hedvikou.
Ten večer, co se ve zlém rozešel s Anselmem, chodil Boček ulicemi, aniž by věděl, kam míří. Tu se střetl se skupinkou proti sobě stojících českých a německých studentů. Chtěl jim zabránit v roztržce, když dostal ránu mečem. V tu samou chvíli se tam objevil král Václav a všichni se rozutekli. Jen student Kuchynka zůstal a staral se o Bočka. Poté, co odnesli Bočka domů a zajistili mu doktora, uchýlil se Kuchynka s králem Václavem a jeho doprovodem do hostince "U Červené lišky". Tam dal Václav studentovi písemný slib, že za noční roztržku i za žerty na Bočkův účet nebude potrestán. Poté král opět odcestoval.
Boček byl nemocen velmi dlouho. Starala se o něho jeho hospodyně Háta, ale především její mladá dcera Marie, která u něho trávila veškerý svůj čas. Protože Boček křičel ze spaní Hedvičino jméno, Marie ji přesvědčila, aby za ním přišla. Boček ale blouznil a považoval Marii za Hedviku a pravou Hedviku vyháněl. Ta v tom viděla Bočkovu lásku k Marii a odešla.
Byla právě pozdní noc a cestou potkala skupinu českých studentů. Od nich ji zachránil student Kuchynka a také projíždějící král a doprovodem. Jeroným s Kuchynkou doprovodili Hedviku domů a poté společně s králem zašli do hostince. Jeroným mu tam nastínil situaci v Praze - stále vzrůstající nepokoje Čechů a cizinců, kteří se přeli o počet hlasů na Univerzitě. Tuto myšlenku dokončil Kuchynka, který získal ústní příslib krále, že při oficiálním návratu do Prahy tuto věc projedná.
Král také přikázal lenivému a hamižnému Sekyrkovi vzít si za ženu obtloustlou kramářku z hostince. Kuchynka jim měl jít za mládence a král dostal nápad, aby družičkou byla Hedvika. Když se doneslo k Anselmovi, že by měla jít jeho dcera za družičku prostým a ještě k tomu českým lidem, rozzlobil se. V této době se již hrotily roztržky Čechů a cizinců a Anselm viděl, že Češi začínají mít navrch, a proto jedné noci i s Hedvikou zmizel a nikdo nevěděl kam.
Češi nemeškali a když se dozvěděli, že se Václav uchýlil do Kutné Hory, vyslali za ním posly, kteří po několika dnech vyjednali nové uspořádání hlasů na Univerzitě ve svůj prospěch.

CITÁT Z KNIHY:

Třetí den na to vraceli se poslové mistrů českých do Prahy, nesouce potvrzení královské, onen pověstný dekret Kutnohorský ode dne 17. ledna léta Páně 1409. Tímto dekretem potvrdil Václav "pevně a určitě, aby mistrové národu českého v každé radě, při každém rozhodování, zkoušení, volení a jakémkoli jiném počínání vysokých škol Pražských tří hlasů mívali, a tohoto práva nyní a na věčné časy užívali."