ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Goethe Johann Wolfgang (*28.08.1749 - †22.03.1832)

­­­­

Utrpení mladého Werthera (2)

  • ukázka

16. června

...Když tak budu pokračovat, nebudeš na konci ani za mák moudřejší než na začátku: tak tedy poslouchej, budu se nutit do podrobností.
Napsal jsem ti nedávno, jak jsem se seznámil se správcem S. a jak mě požádal, abych ho brzy navštívil v jeho malém království. Zapomněl jsem na to, a byl bych se tam snad nikdy nevypravil, kdyby mi náhoda nebyl odkryla poklad, který se skrývá v tom tichém kraji.
Zdejší mladá chasa pořádala ples na venkově a já jsem si dal konečně také říci. Nabídl jsem se, že doprovodím jednoho ze zdejších děvčat, dobrou, krásnou, ale jinak bezvýznamnou dívku, a ujednali jsme, že najmu kočár a pojedu se svou tanečnicí a s její sestřenkou k veselici; cestou že se stavíme pro Charlottu S. "To poznáte krasavici," řekla má společnice, když jsme hlubokým, pěkně prokáceným lesem ujížděli k myslivně. "Mějte se na pozoru," dodala sestřenice, "ať se nezamilujete!" "Jak to?" řekl jsem. "Je už zadána," odpověděla, "velmi hodnému člověku, který odcestoval, aby po smrti svého otce urovnal své záležitosti a aby se ucházel o výnosné místo." Celá věc mi byla dost lhostejná.
Slunce stále ještě čtvrthodinku nad pohořím, když jsme zastavili před vraty; bylo velmi dusno a dívky se bály bouřky, která se zřejmě stahovala z šedobílých, těžkých mráčků, rozházených po celém obzoru. Snažil jsem se oklamat jejich bojácnost, předstíraje, že jsem náramný znalec povětří, ačkoliv jsem sám hned tušil, že se nám naše zábava zhatí.
Vystoupil jsem. Děvečka, která vyšla z vrat, poprosila nás, abychom chvilku posečkali, že slečna Lotynka tu bude co nevidět. Popošel jsem dvorkem k výstavnému domu, a když jsem vystoupil po schodech na pavlán a vkročil do dveří, spatřil jsem nejpůvabnější podívanou, jaká se mi kdy zaskytla. V předsíňce se prohánělo šest dětí, od jedenácti do dvou let, okolo dívky pěkné prostřední postavy; měla na sobě prosté bílé šaty s bledě červenými stuhami na loktech a na prsou. V ruce měla pecen černého chleba a ukrajovala každému po krajíci, jehož velikost byla úměrná věku a hladu dítěte. Podávala jej každému s laskavostí tak nevšední a každičké řeklo tak upřímně své: děkuju pěkně, natahujíc k ní drobné ručky, ještě než ukrojila! Pak se svou večeří buď vesele odskotačilo, anebo odcházelo klidně, bylo-li povahy rozvážlivější, k vratům dvora, aby si prohlédlo cizinky a kočár, jenž odveze jejich Lottku.
"Prosím za prominutí," řekla "že vás obtěžuji dovnitř a nechávám slečny čekat. Pro strojení a všelijaká opatření v domácnosti na dobu, co budu pryč, zapomněla jsem dát svým broučkům večeři. A oni nechtějí chleba od nikoho jiného než ode mne." Řekl jsem jí bezvýznamnou poklonu, zatímco všechna má duše spočívala na její postavě, na jejím hlase, na jejím chování, a měl jsem právě ještě pokdy, abych se probral ze svého překvapení, když si odskočila do světnice pro rukavičky a pro vějíř. Špunti si mě z bezpečné vzdálenosti po očku prohlíželi. Přistoupil jsem k nejmenšímu, který měl náramně hezkou tvářičku. Couval přede mnou, když právě Lotta vystoupila ze dveří a řekla: "Louis, dej strýčkovi pacinku!" Hošík uposlechl bez ostychu a já jsem se nezdržel a políbil jsem ho z celého srdce, nedbaje jeho usmrkaného nosánku. "Strýček?" řekl jsem, podávaje jí ruku, "myslíte, že zasluhuji toho štěstí být s vámi spřízněn?" "Božínku," řekla a usmála se nezávazně, "naše příbuzenstvo je tuze rozvětvené a bylo by mi líto, kdybyste vy byl ze všech právě nejhorší."
Odcházejíc nařídila Žofce, nejstarší sestře po sobě, děvčeti asi jedenáctiletému, aby dobře opatrovala maličké a pozdravovala tatínka, až se vrátí z projížďky. Dětem nakázala, aby poslouchaly svou sestru Žofku právě tak, jako by to byla ona sama, což jí také některé s největším důrazem přislíbily. Malá všetečná plavovláska však, asi šestiletá, řekla: "A přece to nejsi ty, Lottko! Tebe máme přece radši!"...

ROZBOR UKÁZKY:

Na ukázce je typické, jak děti mají rády svou sestru Lottku. Na první pohled si všimneme, jak Lottka své sourozence miluje. Lottka hned na první pohled okouzlila mladého Werthera. Charakteristika doby naznačuje život na vesnici. Lidé večeřeli chléb.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: K.u.k.c.a, 05.01.2008

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Johann Wolfgang Goethe - Utrpení mladého Werthera (2)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­