Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O DÍLE:

Soubor obsahuje sedm povídek: Návrat, Růžová ulice, Děti, Morální výchova, Štěpán a Anna, Modravé plameny a Naděje.

Děj se odehrává převážně v Terezíně a souvisí s druhou světovou válkou, holocaustem, nacistickým násilím a deportacemi Židů.

Arnošt Lustig vychází ze zkušenosti lidí uvězněných v ghettu a nesoustředí se jen na vnější hrůzy, ale hlavně na psychiku postav, jejich strach, stud, odvahu, vinu a potřebu zachovat si lidskost.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Hynek Tausig - postava z povídky Návrat; židovský muž, který nejprve nenastoupí do transportu a ukrývá se v Praze; ze strachu a osamění se pak sám připojí k transportu do Terezína, ale později pochopí, že ani ghetto není záchranou, a rozhodne se z něj uprchnout
Alžběta Feinerová - postava z povídky Růžová ulice; stará žena pracující ve vetešnickém krámku; je hrdá, nedůvěřivá a tvrdě zkoušená; i po ponížení si chrání zbytky důstojnosti
Joachim Spiegel - postava z povídky Růžová ulice; starý muž z ghetta; laskavý, skromný a ohleduplný; drobným darem pomáhá Alžbětě Feinerové zachovat víru v lidskou dobrotu
Mořic Herz - postava z povídky Růžová ulice; nacistický důstojník; brutální, ješitný a krutý; ubližováním slabým si potvrzuje vlastní moc
Werner Binde - postava z povídky Růžová ulice; německý voják a řidič; navenek je součástí nacistické moci, ale vnitřně cítí odpor k Herzově brutalitě; jeho dar sardinek a pozdější zásah proti psovi jsou rozporuplným, opožděným gestem lidskosti
Viki - postava z povídky Děti; chlapec z ghetta; snivý, zranitelný a dětsky toužící po volnosti, jídle a obyčejném životě; zároveň je už poznamenaný prostředím ghetta
Jakub - postava z povídky Děti; Vikiho kamarád; praktičtější, tvrdší a odolnější než Viki; pro Vikiho představuje oporu a blízkého spojence
Fifka - postava z povídky Děti; drsnější chlapec, který zabije kočku; jeho jednání ukazuje, jak hlad a prostředí ghetta deformují dětskou citlivost
Helenka - postava z povídky Děti; dívka, na kterou Viki často myslí; představuje pro něj kousek krásy, něhy a normálního dětského světa, který je v ghettu téměř zničený
Karlíček - postava z povídky Morální výchova; nejistý a citlivý chlapec; v prostředí ghetta předčasně poznává krutost dospělého světa, nerovnost a přizpůsobování se silnějším
Štěpán Maurer - postava z povídky Štěpán a Anna; mladík, který po příjezdu do ghetta potká Annu; prožívá krátké citové sblížení v situaci, kdy o lidech rozhodují seznamy a úřední příkazy
Anna - postava z povídky Štěpán a Anna; dívka čekající v podkroví na vyvolání jména; je tichá, smutná a zkušenější než Štěpán, protože už ví, že o osudu lidí rozhodují seznamy a náhoda
Datel - kovář Mahler, řečený Datel, postava z povídky Modravé plameny; dospívající chlapec; živý, tvořivý, odvážný a vzdorovitý; staví se proti ponížení a násilí, i když ho jeho odpor nakonec stojí život
Lízinka - postava z povídky Modravé plameny; mladá dívka z ghetta; její krása a tělo se stávají prostředkem přežití; zároveň je zranitelná a vystavená pohledům, touhám i tlakům okolí
Ignác Marmulstaub - postava z povídky Modravé plameny; člen Rady starších; oportunistický a zbabělý; snaží se zachránit sebe a své postavení tím, že ustupuje zlu a přizpůsobuje se nacistické moci
Löwenbach - postava z povídky Modravé plameny; předseda Rady starších; je Marmulstaubovým protikladem, protože odmítá slepě sloužit nacistickým příkazům a snaží se zachovat si důstojnost; jeho odpor vede k trestu a k vyhlazovacímu transportu
Šimon - postava z povídky Naděje; starý muž; hladový a vyčerpaný, ale stále se drží naděje; svou ženu uklidňuje vírou v jídlo a osvobození
Chana - postava z povídky Naděje; Šimonova žena; zesláblá, vystrašená a závislá na manželově podpoře; její strach je vyvažován Šimonovou něžností

ŽÁNR A KONTEXT:

• žánr: povídkový soubor s psychologickými, válečnými a existenciálními prvky
• literární kontext: česká poválečná próza o holocaustu, ghettu a koncentračních táborech
• téma: mezní situace člověka, ponížení, strach, vina, odvaha, solidarita a naděje na přežití
• prostředí: terezínské ghetto, transporty, ubikace, dvory, dílny, skladiště, Rada starších a prostory pod nacistickou kontrolou

DĚJ:

Návrat

Hynek Tausig se ukrývá v Praze ve výklenku za kredencí, protože nenastoupil do transportu. Má cizí doklady na jméno Alfréd Janota, ale strach ho provází při každém kroku. Když vyjde na ulici, neustále se bojí, že ho někdo pozná, udá nebo zastaví.

Bloudí Prahou, zvažuje návštěvu lázní, jídlo v automatu i pomoc u známých, ale všude naráží na nejistotu a nebezpečí. Někteří lidé mu ublíží lhostejností, jiní mu naopak nečekaně pomohou, například průvodčí v tramvaji. Tausig nakonec zatouží dostat se zpět mezi Židy do transportu, protože tam alespoň patří do nějaké řady.

U Veletržního paláce si opatří žlutou hvězdu a připojí se ke koloně odváděné do Terezína. V ghettu ho čeká násilí, práce, sčítání a další ponižování, ale postupně si uvědomí, že ani ghetto není návratem k bezpečí. Když se má chystat další transport, dozrává v něm rozhodnutí, že život nemůže být jen poslušné čekání, a v noci se spustí přes valy a uteče.

Růžová ulice

V ghettu se upravují ulice a domy kvůli očekávané návštěvě ze Švýcarska. Staré a bídné prostředí má vypadat krásněji, než ve skutečnosti je. Alžběta Feinerová, zvaná teta, sedí ve vetešnickém krámku v bývalé Růžové ulici a vnímá tuto výzdobu jako lež.

Stařičký Joachim Spiegel jí přinese dvě vařené brambory, drobný dar, který má v prostředí hladu velkou cenu. Krátce nato do krámku vtrhne důstojník Mořic Herz a před Wernerem Bindem Alžbětu surově zbije. Herz si z násilí odnáší pocit pýchy, zatímco Binde si jeho krutost zapamatuje jako něco, co v něm vyvolává odpor.

Po čase se Binde do krámku vrátí sám a přinese Alžbětě konzervu sardinek. Nejde o otevřený odpor, ale o tichý projev soucitu a vnitřního nesouhlasu s Herzovou brutalitou. Alžběta dar přijímá opatrně a s nedůvěrou, protože v ghettu i dobro může vypadat jako past.

Později se Binde ocitne u Alžběty znovu při rekvizici v ženských kasárnách a zastřelí psa, který ji ohrožuje. Jeho gesto tak přeroste z pouhé lítosti a vnitřního nesouhlasu v konkrétní čin, i když stále nejde o otevřený odpor proti celému systému.

Děti

Povídka sleduje hlavně Vikiho a Jakuba, chlapce žijící v ghettu. Viki čeká na Jakuba, touží vyjít ven, sní o chlebu, volnosti a o Helence. Do dětského světa ale proniká brutalita ghetta: Fifka zabije kočku, kterou si chlapci chtějí připravit jako jídlo. Dětská představivost se tu mísí s hladem, strachem a krutostí. Závěr s Vikiho pádem ze stromu, který nakonec přežije, ukazuje křehkost dětského života v prostředí, kde se hra snadno mění v ohrožení.

Morální výchova

V této povídce se ještě ostřeji ukazuje, jak se v ghettu převrací morálka. Děti prominentů, členů Rady starších a lidí s výhodami se pohybují jistěji než ostatní. Karlíček sleduje prostředí, v němž se z původních dětských vztahů stává škola přizpůsobení, lsti a sebezáchovy.

Název je ironický, protože skutečná výchova v ghettu nespočívá v poučkách o dobru, ale v tvrdém poznání, že i děti se učí vypočítavosti a nerovnosti. Lustig neukazuje děti jako nevinné bytosti mimo dějiny, ale jako ty, na nichž je zničení normálního světa vidět nejbolestněji.

Štěpán a Anna

Štěpán Maurer se po příjezdu do ghetta probudí v přeplněném podkroví vedle dívky Anny. Jejich seznámení je tiché a křehké, protože kolem nich lidé čekají na vyvolání jmen a na rozhodnutí, kdo zůstane a kdo půjde dál. Anna je v ghettu už týden a ví, že seznamy znamenají loterii života.

Úředník čte jména lidí, kteří mají být odvedeni z podkroví a ubytováni ve městě. Štěpánovo jméno zazní, Annino ne, a proto musí odejít do města. Po ubytování se však za Annou ještě vrací. Jejich vztah přesto zůstává křehký, protože nad nimi stojí seznamy, příkazy a transportní řád.

Modravé plameny

V povídce vystupuje Datel, chlapec na hranici dětství a dospělosti. Pracuje, pozoruje modravé plameny a představuje si budoucnost mimo ghetto. Myslí na Lízinku, na možnost lásky a na obyčejný život, který je za hradbami téměř nepředstavitelný.

Do ghetta však pronikají zprávy o transportech a o nebezpečí. Datel se dostává do konfliktu s oportunismem a násilím, které představují mocní lidé v ghettu i nacisté. Jeho sny o Lízince nejsou jen tělesnou touhou, ale i pokusem vytvořit si vlastní důstojný svět uprostřed zkázy.

Když se situace vyhrotí, Datel projeví solidaritu s druhými a odpor proti svému mučiteli. Jeho vzdor není jen vnitřní nesouhlas, ale čin, kterým se postaví proti ponížení a násilí. Zaplatí za něj vlastním životem a jeho tělo je nakonec odvezeno ve vagonu označeném "RU", tedy "návrat nežádoucí". Povídka ukazuje, že i mladý člověk v ghettu může jednat, ne jen snášet příkazy, i když takové jednání vede k tragickému konci.

Naděje

Závěrečná povídka sleduje starý manželský pár, Šimona a Chanu. Oba jsou hladoví, zesláblí a čekají na večerní jídlo i na konec války. Chana pochybuje, jestli služba přijede a jestli se dočkají osvobození, zatímco Šimon ji znovu a znovu ujišťuje, že přijedou.

Jejich naděje je velmi prostá: jídlo znamená přežít další den a Rusové znamenají možnost osvobození. V tomto zúženém světě už nejde o velké plány, ale o samotný holý život. Šimonova něžnost k Chaně ukazuje, že láska může existovat i v krajní bídě, kdy člověku zbývá jen čekání.

Celý soubor postupuje od strachu a zbabělosti přes ponižování, pokřivené vztahy a morální selhání až k odporu a naději. Lustig neidealizuje oběti, protože ukazuje jejich slabost, závist i sebezáchovu, ale zároveň vyzdvihuje okamžiky, kdy si lidé zachovají důstojnost. Největší sílu mají drobná rozhodnutí: podat jídlo, pomoci cizímu člověku, odmítnout lež nebo vydržet čekání.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

• psychologizace: autor často zachycuje vnitřní monology, úzkostné myšlenky a proměny vědomí postav
• kontrasty: proti sobě stojí noc a naděje, strach a odvaha, hlad a dar, poslušnost a vzdor, falešná krása ghetta a skutečná bída
• symboly: žlutá hvězda, transportní seznamy, ohrada, valy, modravé plameny a čekání vyjadřují ohrožení i možnost rozhodnutí
• ironie: názvy a situace často odhalují krutý rozpor mezi zdáním a skutečností, například upravená Růžová ulice zakrývá násilí a hlad
• úsporný styl: věty bývají věcné, ale nabité napětím; autor nepopisuje hrůzu okázale, nechává ji vyrůstat z drobných detailů

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha na mě působí silně hlavně tím, že neukazuje hrdinství jako něco samozřejmého, ale jako těžké rozhodnutí ve strachu.

Nejpůsobivější jsou pro mě drobné projevy lidskosti, protože v prostředí ghetta mají větší cenu než velká slova.

Soubor je náročný, ale velmi důležitý, protože připomíná, jak snadno může být člověk ponížen a jak těžké je přitom neztratit vlastní svědomí.