Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Alfred Fuchs (pod názvem Král víl; 1912)

Kdo jede to za noci ve vichru zlém?
Toť otec je, dítě má v náručí svém.
A dítě své tiskne a zahřívá,
hoch klidně mu v objetí spočívá.

'Proč, synu můj, úzkostně líce jsi skryl?'
"Což nevidíš, otče můj, krále tam vil?
Má plášť a korunu samý jas."
'Můj synu, to je mlžný pás.'

»Pojď se mnou, mé dítě, v moji říš!
hry překrásné u mne uvidíš...
jsou zářivé květiny u našich vln,
rouch nádherných palác mé matky je pln.«

"Můj otče, zda neslyšíš, duchů král,
co nyní tiše mi sliboval?"
'Jen klidný buď! Tak vždy zachřestí,
když vichřice listím šelestí.'

»Nuž, miláčku, nechceš se odebrat k nám?
Já ukáži tebe svým dceruškám
rej dcer mých vždy za noci dává se v let.
A budou tě kolébat, tančit a pět.«

"Můj otče, jen pohleď k těm mlžinám,
toť královy dcery - což nezříš jich tam?"
'Můj synu, můj synu, mne neklame zrak.
To šedivé vrby se bělají tak.'

»Tě rád mám! Tvé rysy mne zmámily!
Když nepůjdeš, užiji násilí!«
"Teď vztáhl již paži svou, aby mne jal...
ach, otče, mně ublížil teď duchů král."

I otce jme hrůza a zvyšuje spěch...
a dítěti ze hrudi vydral se vzdech...
Jen s těží ke dvoru doletí...
Však dítě mrtvé má v objetí.