Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Díky románu Utrpení mladého Werthera se Goethe stal slavným v celém Německu. Obliba románů v dopisech se do Německa dostala z Anglie v 17. a 18. století. Goethův román v dopisech pochází z roku 1774, je psán v ich-formě a připomíná deník. Námět na knihu převzal ze svého vlastního neštěstí. Podkladem tedy byla jeho vášnivá, leč neopětovaná láska k dceři městského úředníka - Charlottě Buffové. Avšak tato Lotta byla již snoubenkou Goethova přítele, který je v knize znázorněn jako Albert. Mnoho Wertherových vlastností a zálib, jako například láska k Homérovi, je odrazem obliby samotného Goetha. Goethe sám přiznává, že během své nešťastné lásky prošel všemi stádii wertherovské choroby. Místo smrti Goethe zvolil útěk před sebou samým a bez rozloučení ze dne na den opustil Wetzlar. Podobné pocity, které prožíval, se ztotožňují s vyprávěním Wertherovým z 10. září, kdy opouští Wahlheim.

Román je rozdělený na dva díly. První díl vypráví o Wertherově příchodu do městečka Wahlheimu (název je záměrně pozměněn), o jeho seznámení s Lottou a jejím snoubencem Albertem. Werther nám zde přibližuje vzhled přírody společnosti a vztah Lotty ke své rodině. Druhá část pak pojednává o jeho odchodu za prací k velvyslanci, jeho návratu k Lottě a závěrečné pomalé cestě ke smutnému konci: sebevraždě. V Goethově stylu psaní poznáme, že je to velký básník a má cit pro lyriku, protože jeho obrazná pojmenování a metafory nemají konce a dokonce pouhé popisování krajiny či pokoje je výčtem nádherných slov a přirovnání.

Werther odjíždí a hned v prvním dopise se loučí z Vilémem, kterému po celou dobu jeho trápení píše. Ve Wahlheimu se seznamuje s přírodou a okolím a věnuje se malování. Zpočátku se lidí straní, ale postupem času se začíná seznamovat se svými sousedy. Jednoho dne se s nově poznanými přáteli vydá na taneční zábavu. Zde pozná Lottu. Krásnou ženu, kterou od první chvíle obdivuje pro její klid, trpělivost a dobrotu. Stanou se velmi dobrými přáteli a Wertherovo přátelství k Lottě se časem vyvine ve vroucný cit. Werther nedbá varování, že Lotta je zasnoubena a on u ní tudíž nemá žádné šance. Dokonce na ono varování zapomene a bezhlavě se pohrouží do své lásky. Avšak čas příjezdu Alberta, snoubence Lotty, je naplněn a Werther zažívá první okamžiky beznaděje a pochybností. Když se s Albertem poznají, Werther zjistí, že Albert je moudrý a rozumný člověk, že si Lottu zaslouží a upřímně ji miluje. Stanou se přáteli. Jejich přátelství má však zvláštní podobu. Werther zaslepen svojí láskou zapomíná, že Albert se s Lottou opravdu chce oženit, a když mu to dojde, začne se mezi Albertem a jím stavět neviditelná zeď podezření a nenávisti. Se svým trápením se Werther svěřuje svému příteli Vilémovi. Ten mu doporučí odjet a přijmout práci u velvyslance. Werther se nedokáže začlenit do společnosti, jež ho odmítá a vrací se zpátky ke své milované do Wahlheimu. Mezitím se ale Lotta a Albert vzali a Werther tímto okamžikem propadá vnitřní sebelítosti a ztrácí smysl pro dobré chování. Každý den navštěvuje Lottu a vyznává se jí ze své lásky. Lotta jeho přátelství přijímá, ale jeho city neopětuje. Albert si všimne Wertherových častých návštěv a pojme podezření. Od té doby jsou vztahy mezi jím a Wertherem téměř na bodě mrazu. Lotta ho odmítá a on nalézá konečné východisko: smrt. Poslední večer s Lottou se odehrává bez přítomnosti Alberta a Werther předčítá Lottě z Homéra. Poslední dny píše dopis na rozloučenou Lottě a vysvětluje jí své počínání. Nakonec si prostřelí pistolí lebku a ráno zemře.

Zajímavé je vysvětlení sebevraždy. Werther popírá, že by to byl akt zbabělosti, ale přirovnává ji k vyvrcholení nemoci, které když člověk podlehne, není považován za zbabělce.