Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Druhé město v Brně roku 2019 (1. vydání). Počet stran: 724. ISBN: 978-80-7227-422-2.

O DÍLE:

Román je vystavěn jako rámcové vyprávění o pátrání: Adamův příběh se stále znovu větví do vložených epizod, dopisů a cizích svědectví.

Města nejsou jen kulisou; fungují jako uzly paměti a představivosti. Vedle fyzické cesty se objevuje i "digitální cestování" (virtuální prostory), které rozostřuje hranici mezi realitou a obrazem.

Text opakovaně klade otázky po původnosti, vině a studu: co udělá s člověkem strach z omylu, z trapnosti, z toho, že "nezasloužil" vlastní dílo, a jak se takový strach může stát horší než samotná chyba.

Motiv "součástek" propojuje lidské osudy: drobné předměty mění běh života, otevírají vyprávění a nutí postavy přehodnotit, co je náhoda a co skrytý řád.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Adam - vypravěč románu; překladatel a skandinavista; všímavý pozorovatel měst, detailů a příběhů; skládá z cizích hlasů celek; postupně se odpoutává od idealizace Štěpána a učí se chápat odpovědnost i hranice pomoci
Štěpán - Adamův někdejší blízký přítel; citlivý, úzkostný; po stockholmské události propadne panice a pocitu ohrožení vlastní originality; nedokáže unést možnost zázraku bez "důkazu", bojí se ostudy a plagiátorství
Barbora - Štěpánova manželka; přichází za Adamem s prosbou o pomoc; stojí mezi snahou manžela chránit a potřebou pohnout se z místa; její vyprávění spustí celé pátrání
Tora - sedmnáctiletá zrzavá dívka s pouzdrem na housle, kterou Adam potká u domu na Södermalmu; poskytne první konkrétní vysvětlení k "věci se zelenou kapalinou" a nasměruje Adama ke své sestřenici Kristin
Kristin - Tořina sestřenice žijící v Oslu; ví o součástce víc, než bylo v rodině obvyklé říkat; její stopa propojuje Adamovo pátrání s Mathiasovým příběhem a dalšími událostmi
Mathias - postava jedné z klíčových vložených epizod; jeho zkušenost se součástkou (spojená i s hotelem Savoy) se stane jedním z uzlů, k nimž se Adam v průběhu knihy vrací
Olivia Lee - slavná designérka; spojená s původem "součástek" a se vznikem celého řetězce událostí; po dramatických zkušenostech mizí z veřejnosti a komunikuje nepřímo; v Adamově cestě představuje "nedostižný střed", k němuž se sbíhají stopy
Sam Stone - klíčová tragická postava v pozadí; programátor a odborník na počítače; jeho rozhodnutí a "šílený program" spustí proměnu stroje, který začne vytvářet sám sebe a rozpadat se v sny-součástky
Samuel Stone (starší) - Samův otec; vypráví rodinnou historii a okolnosti, které pomohou pochopit původ součástek a motivace, jež stály za jejich rozesláním do světa
Frank - postava spojená s jednou z posledních stop; fialový krokodýl se díky němu dostane mimo běžný lidský dosah (do prostoru mimo Zemi), čímž se pátrání symbolicky "uzamkne" do nedostižna

ŽÁNR A KONTEXT:

• žánr: postmoderně laděný rámcový román kombinující cestopis, detektivní pátrání, filozofickou prózu a fantaskní motivy
• kontext a téma: současná česká próza; prolínání reality, snu a imaginace; město jako živý organismus příběhů a jako "stroj" na setkávání
• myšlenky a motivy: strach z originality a z ostudy; náhoda jako spouštěč osudů; součástky jako zkamenělé sny stroje; putování mezi fyzickými a digitálními prostory; otázka, zda je cílem odpověď, nebo proměna člověka

DĚJ:

I. Odjezd

Adam žije svůj běžný život, když u jeho dveří zazvoní Barbora, manželka jeho dávného přítele Štěpána. Adam si vybavuje jejich studentské přátelství, Štěpánův vliv i dávné přesvědčení, že Štěpán jednou napíše něco výjimečného. Barbora však přináší zprávu o krizi: Štěpán se po návratu ze Stockholmu psychicky zhroutil a je posedlý strachem, že jeho "životní dílo" vzniklo z něčeho cizího. Jádrem jeho děsu je zvláštní zážitek - tajemná zhudebněná slova, pocit, že slyší "své vlastní myšlenky" zvenčí, a obraz fialového flash disku ve tvaru krokodýla. Barbora prosí Adama, aby se ve Stockholmu (kam Adam stejně míří na konferenci) pokusil zjistit, co se tehdy stalo a odkud se krokodýl vzal.

II. Stockholm

Ve Stockholmu Adam po konferenčních povinnostech míří do uličky Urvädersgränd na Södermalmu k domu, který mu Barbora ukázala. U dveří narazí na zrzavou dívku s houslemi; řekne jí švédsky, že přijel z Prahy a chce vědět něco o fialovém krokodýlovi - a překvapivě to nezní jako nesmysl. Dívka (Tora) ho nechá, aby ji doprovodil, a Adam jí vyloží celý příběh. Tora vysvětluje, že "krokodýl" patří do větší věci se zelenou kapalinou a že právě ona/její rodina se s tímto předmětem už setkala. Adam získá první jasný signál, že nejde o izolovaný výstřelek, ale o část něčeho složitějšího - o součástku, která měla své místo uvnitř celku a kterou někdo dokázal vyndat, zatímco jiní nedokázali ani věc otevřít.

III. Oslo

Tora nasměruje Adama ke své sestřenici Kristin, která žije v Oslu (Grünerlokka) a může vědět víc. Adam do Osla odlétá s pocitem, že se pátrání začíná skládat z lidských stop - ne z technických údajů. V Oslu se setkává s Kristin, která má k příběhu osobnější vztah a dovede ho hlouběji do sítě souvislostí. Zde se výrazněji otevírá jedna z nejdůležitějších větví: Mathiasův příběh a další "městské" epizody, v nichž součástky vstupují do životů cizích lidí a zanechávají v nich ozvěny, které se nedají snadno uzavřít ani zapomenout.

IV. Amsterdam

Adamova cesta pokračuje do dalších měst a s nimi přibývají vyprávění, která do sebe zapadají jako fragmenty mapy. V Amsterdamu se motiv součástek posune od "stopy po předmětu" k "stopě po vyprávění": Adam si uvědomuje, že každé setkání je zároveň příběhem, který musí někdo převyprávět, a že pátrání se podobá skládání cizího života z útržků řeči, paměti a náhody.

V. Cork

V Corku se prohlubuje motiv města jako labyrintu a jako místa, kde se realita snadno překlopí do fantazie. Adam stále víc chápe, že součástky fungují jako spouštěče - ne jen technické díly, ale "zrnka" událostí. To, co začalo jako služba Barboře a snaha pomoci Štěpánovi, se mění v osobní putování, v němž Adam testuje, jak daleko je ochoten jít, aby něco pochopil, a co vlastně znamená "důkaz" v situaci, kde se skutečnost chová jako sen.

VI. Auxerre

V Auxerre Adam vyslechne další zásadní svědectví (mimo jiné o setkáních a událostech, které souvisí s Olivií Lee) a přibývá motiv umění, hudby a vyprávění jako paralelního světa. Adam si začíná uvědomovat, že Štěpánova katastrofa nevznikla jen z toho, co se stalo, ale z toho, jak se k tomu postavil: strach z trapnosti a z nečistoty původu může zničit i to, co by jinak bylo darem.

VII. New York

V New Yorku (Dumbo, Brooklyn a další místa) se "městský román" rozvětví do epizod, které ukazují, jak se příběhy lepí na architekturu a jak se cizí životy potkávají v bodech, které vypadají bezvýznamně - dokud se neukáže, že jsou spojkou v řetězu. Adam si připadá jako někdo, kdo sleduje proud: někdy se jen dívá, jindy do něj vstupuje, ale pořád si není jistý, jestli řídí on cestu, nebo cesta řídí jeho.

VIII. Los Angeles

V Los Angeles se Adamovy stopy výrazněji přiblíží k Olivii Lee a k motivům, které souvisejí s tvorbou, uměním a technikou. Objevují se další konkrétní lidské vztahy (např. Frances a její okolí) i obraz "díla" - ať už uměleckého nebo technického - které může člověka přerůst. Adam skládá dohromady, že za součástkami není jen náhoda, ale také vůle něco rozeslat, něco "zasít" do světa, i kdyby výsledek byl nepředvídatelný.

IX. Tokio

Tokio přináší zásadní zlom: Adam se dostává ke stopám spojeným s firmou Blue Pegasus a k vyprávění, které odkryje původ "stroje". Do popředí vstoupí Sam Stone a jeho program - zásah, kvůli němuž se stroj začne chovat jinak, než byl určen: místo výroby začne "stavět sám sebe" z čehokoli, co najde, jako by technika začala snít a sen se měnil v kov. Adam pochopí, že součástky nejsou běžné technické díly, ale jakési zkamenělé sny stroje - fragmenty, které se osamostatnily. Tokio je tak místem, kde se pátrání promění z hledání jednotlivého předmětu v pochopení širšího, téměř mytického příběhu vzniku celého řetězce událostí.

X. Lodž

Lodž uzavírá Adamovu cestu motivem hotelu Savoy - prostoru, který existuje zároveň jako skutečné místo i jako obraz, k němuž se lze vracet. Adam se do Savoye vrací v digitální podobě a v pokoji 504 čte dlouhý dopis Olivie Lee, zanechaný u zlaté volavky. Právě zde se dozvídá klíčové informace, které dosud chyběly: Olivia popisuje vznik stroje, tragický osud Sama Stonea a své setkání s americkým fyzikem a astronautem Frankem v Římě. Teprve z tohoto dopisu vyjde najevo, že fialový flash disk ve tvaru krokodýla byl Frankem vynesen na oběžnou dráhu Země, a tím se definitivně vzdálil lidskému dosahu.

Adam přijímá, že "řešení" nebude klasické a že pátrání nemůže skončit nalezením hledaného předmětu. Lodž se tak stává místem bilance: Adam zvažuje, co z příběhů, které mu byly svěřeny, smí předat dál a co musí zůstat nevysloveno, aby nezničil to, co bylo křehké. Smyslem cesty se ukazuje být nikoli odpověď, ale proměna - pochopení hranic lidského poznání, odpovědnosti a odvahy přijmout zázrak bez důkazu.

XI. Návrat

Adam se vrací domů s vědomím, že ho čeká poslední úkol: sepsat historii své cesty těm, kterým to slíbil, a zároveň zvážit, co z osobních dějin Olivie Lee a Stoneových smí prozradit a co má zůstat tajemstvím. Návrat není triumfální; je tichý a všední, ale právě v té všednosti je patrné, že Adam už není stejný. Zůstává otevřený tomu, že některé konce se nedají vynutit - jen prožít.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

• ich-forma a meditativní tempo; pozorování detailů měst se přelévá do úvah o paměti, náhodě, vině a smyslu cesty
• vrstvení vyprávění: do hlavní linie vstupují cizí příběhy, dopisy a "četba jiné knihy", které rozšiřují význam stop
• kontrast konkrétní věcnosti (předměty, čísla, místa, součástky) s abstraktními otázkami (zázrak, originalita, stud, odvaha)

VLASTNÍ NÁZOR:

Román na mě působil jako náročnější, ale velmi podnětná kniha, která nutí zpomalit a číst pozorně - jako by i čtení bylo cestou městy, v nichž se člověk může ztratit a zároveň něco najít.

Nejsilnější pro mě byl motiv součástek jako "zkamenělých snů" a to, jak Ajvaz propojuje techniku s fantazií tak, že výsledek není sci-fi, ale existenciální otázka: co udělá strach s tvorbou a s člověkem.

Zůstala ve mně myšlenka, že některé hádanky nemají být uzavřené, protože jejich neuzavřenost drží při životě to nejdůležitější - představivost, možnost zázraku a schopnost nechat věci znít i bez definitivního důkazu.