Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Havran a jiné básně. Vydalo nakladatelství Dokořán v Praze roku 2003 (1. vydání tamtéž). Přeložil Vítězslav Nezval, ilustroval Pavel Růt. Počet stran: 87. ISBN: 80-86569-53-5.

TEMATIKA:

• jedno z nejvýznamnějších děl romantismu a zároveň jedna z nejkratších básní všech dob (báseň má 108 veršů)
• působí velmi depresivně a smutně
• později se báseň stala vzorovou pro prokleté básníky
• značné prvky romantismu:
  • romantické náměty - smrt a láska; navzájem se prolínají
  • děj probíhá v noci během bouře; kontrast - klid v místnosti
  • dokonale propracovaná psychologie postavy
  • hrdina se pokouší nalézt útěchu u Boha
  • končí beznadějně

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍ POSTAVY:

Osamělý muž, kterého souží horečka a chmurné myšlenky. Zároveň i vypravěč.

DĚJ:

Unavený osamělý muž soužený horečkou se snaží číst. Nedaří se mu ovšem soustředit. Přepadají ho vzpomínky na smrt jeho milé. V knihách hledá útěchu před myšlenkami na svou tragickou lásku. Téměř usíná. O půlnoci ho vyděsí klepání. Nejdříve se lekne. Pak se uklidní. Předpokládá, že je to jistě nějaký nečekaný host. Rozhodne se otevřít. Nahlas se omlouvá panu nebo paní, že neotevřel dřív. Jde otevřít. Za dveřmi ovšem nikdo není. Hrdiny se zmocňuje strach. Blouzní. Stupňuje se napětí. Myslí si, že klepala jeho zemřelá dívka Lenora. Začne volat její jméno do noci, ale nikdo se neozývá. Uklidní se.
Klepání se ozve ještě jednou, ale tentokrát hlasitěji. Muž se stále uklidňuje a usoudí, že někdo stojí pod oknem. Otevře okno a zjistí, že původcem hluku je havran, který vletí do pokoje a usedne na sochu Pallady. Muže to pobaví a spíše jen ze žertu položí otázku, jak se havran jmenuje. Muž v úžasu zjišťuje, že havran umí mluvit, když mu na otázku odpoví "už víckrát ne" (v originále "nevermore"; opakuje se → tak vzniká refrén).
Muž dále pokračuje nahlas ve svých úvahách o tom, že i havran ho jednou opustí stejně jako jeho milá. Havran opět opakuje své "nevermore". Hrdina je na rozpacích a snaží se pochopit význam odpovědi. Zda to znamená, že havran nikdy neodletí, nebo že se nevrátí Lenora. Rozjímá. Sám usuzuje, že jeho pán asi byl velmi nešťastný ubožák a že od něj havran pochytil jen slovo "nevermore". Dál vzpomíná na svou dívku a dochází k závěru, že havran byl seslán Bohem jako posel útěchy. Havran ovšem namítá opět "nevermore". Hrdina tedy přímo k havranovi pronese dotaz, zda někdy dokáže zapomenout na Lenoru a přestane se trýznit tou velkou ztrátou. Dostane stejnou odpověď jako na všechny předešlé dotazy: "nevermore".
Nastává sebetrýznění. Přestože ví, jaká odpověď ho čeká, položí otázku, zda se se svou láskou setká alespoň v ráji. Jeho obava se prokáže být oprávněnou, když havran pronese "nevermore".
Muže přepadne strach, hrůza, rozezlení. Začne být hrubý a zoufale se snaží havrana odehnat. Havran naposledy zakrákorá "nevermore".
Báseň končí beznadějně. Havran zůstává bez hnutí na Palladě a pozoruje zoufalého hrdinu utápějícího se v zoufalství.

KOMPOZICE:

• chronologická
• ponurá balada o sto osmi verších a osmnácti slokách
• trochej, střídání délky veršů (s osmi a sedmi a půl trochejskými stopami)
• poslední verš ve sloce jich má vždy tři a půl
• hrdina vede často monology

JAZYK:

• psáno v ich-formě
• veršované lyrickoepické dílo
• práce s kontrastem (bělostné poprsí Pallas Athény X černé peří havrana)
• mnoho metafor (zejména na závěr; podtrženo)

VLASTNÍ NÁZOR:

Báseň Havran je podle mého názoru velmi propracovaná a dokonale promyšlená. Skvělá ukázka romantického díla. Má veškeré předpoklady zaujmout čtenáře. Popisuje lásku, smrt a sebeopovržení. Havran je zde symbolem sebepohrdání a sebetrýznění. Bere na sebe úlohu posla ze záhrobí. Tím se stává zároveň metaforou zla.

Děj má spád a napětí se stupňuje (děj má gradaci). Autor zde velmi dobře popsal rozpoložení a náladu hlavního hrdiny. Vylíčil jeho pocity a tím vtáhl čtenáře do děje. Při čtení s hrdinou soucítíme. Snažíme se mu porozumět. Tvoří se zde napínavé zápletky. Hrdina se vrací na začátku myšlenkami do minulosti. Tento moment je důležitý pro další vývoj básně. Autor neopomenul ani na velmi živý popis prostředí (bouře, vlající záclony, ...).

Dále je na tomto díle zajímavý opakující se refrén, který by zněl fádně, pokud by ho vložil do úst člověku. Nicméně opakuje-li ho v příběhu zvíře, působí to velmi nadpřirozeně, tajemně až mysticky. Čtenář se nad tím pozastaví a dojde mu, že se nás autor snaží na něco upozornit. Nutí nás k zamyšlení.

A to všechno vměstnáno do 108 veršů. Bezpochyby báječná ukázka geniality Edgara Allana Poea.